V Česku zatím neexistují přesné statistiky případů napadení zdravotníků násilnými pacienty. Zdravotníci se ale přesto shodují na tom, že konfliktních situací zažívají čím dál více. Nechybějí ani konkrétní případy, kdy pacient vytáhl na zdravotníka pistoli nebo zlomil zdravotní sestře žebro.
„Problematikou násilných pacientů v prostředí českého zdravotnictví se zabývám už dvanáct let. Z mého šetření jasně vyplývá, že za řadu konfliktních situací si mohou zdravotníci sami svým neprofesionálním chováním,“ říká jeden ze školitelů Jaroslav Pekara. Jeho slova o nutnosti připravovat zdravotníky na takové situace potvrzují i samotní účastníci kurzů. „Agresivní pacient na mě mířil pistolí, jiný mě ohrožoval žiletkou a teď naposledy jsem dostala ránu do hrudníku a s poraněným žebrem jsem zůstala v pracovní neschopnosti," říká sestra z chirurgické ambulance FN Královské Vinohrady Hana Ammerová.
Od nadávek k fyzické inzultaci
V osmihodinových kurzech jsou pro účastníky vždy předem přesně připravené modelové situace. Kurz vede odborný školitel, který je v rámci Aesculap Akademie zároveň členem pracovní skupiny pro bezpečnost personálu. Přihlásit se může maximálně deset zdravotníků. Po krátkém teoretickém úvodu a seznámení se simulovaným prostředím rychle začíná hlavní část kurzu zaměřená na praxi. Na lůžku snímaném třemi kamerami a prostorovými i klopovými mikrofony leží student Vysoké školy zdravotnické a hraje agresivního pacienta.
„Zkuste to vydržet co nejdéle, není to na známky a nikdo vás nebude kritizovat," uklidňuje školitel jednu z účastnic kurzu, která za pár sekund vstoupí do simulovaného nemocničního pokoje a pacienta vzbudí. „Dobré ráno, pane Nováku," vstupuje sestřička do pokoje, a zatímco záznam už snímá každý její krok, ona se chystá připravit pacienta na operaci slepého střeva. Marně. „Nechte mě být, vypadněte a už vůbec do mě nic nepíchejte," odsekne jí pacient a krizová situace je na světě.
Zatímco se sestra dohaduje s pacientem v simulační místnosti, její počínání sledují ostatní účastníci kurzu v tzv. debriefingové místnosti. Po sedmi minutách simulace končí a sestra i násilný pacient se přemístí za ostatními kolegy. Začíná patnáctiminutový videorozbor zvoleného postupu. „Nejdříve bych vám rád pogratuloval - ke konfliktu nedošlo, a to je cílem. Co si myslíte, že jste udělala dobře, a co byste mohla příště udělat lépe?" zní zaplněnou debriefingovou místností první slova lektora. Zpomalování a zrychlování záznamu, upozorňování na klíčové okamžiky, odborná doporučení i názory kolegů zaberou čtvrthodinu jako nic. Přestože sestra situaci zvládla, všichni se shodli na tom, že pacient neměl dostatečné informace o tom, co ho čeká, a sestra mu je v tomto případě hned na začátku neposkytla.
Většině agresorů se dá vzít vítr z plachet
Každý účastník takového kurzu si vyzkouší alespoň jednu konfliktní situaci. Většinou jich ale bývá více. Organizátoři pečlivě plánují každou scénu zvlášť. „Obecně postupujeme od toho nejmenšího verbálního odporu až k opravdovému fyzickému násilí. Někdy se dostaneme i k tomu, že vzniklý konflikt nemá řešení, a následuje ústup a přivolání pomoci. Primární je totiž ochránit sebe a své zdraví. Přesto jsem přesvědčen, že naprosté většině konfliktů lze předejít," popisuje tvorbu simulačních scénářů lektor Jaroslav Pekara. Simulace se neomezují jen na nemocniční pokoj, ale zkoušejí se i situace s násilnými příbuznými, komunikace s opilým pacientem, chování k násilnému pacientovi s demencí nebo různé střety, ke kterým dochází v čekárně. „Osobně se domnívám, že nejužitečnější částí kurzu je zpětná vazba s účastníky a rozbor videozáznamu. Při nich si totiž sami účastníci uvědomí své nedostatky," říká Tomáš Kovrzek, který se na přípravě kurzů osobně podílí.
„Musím říct, že mi kurz pomohl. Už jsem se setkala s tím, že mě pacient dokonce přetáhl holí. Možná že kdybych tehdy použila řešení použité při některé z dnes trénovaných modelových situací, tak by mě tehdy nepraštil," uzavírá sestra Alena Krausová z interního oddělení VFN Praha.
