Proč jste se začala věnovat právě epidemiologii?
Odpovím naprosto banálně, ale upřímně. Přišlo to úplně náhodou, jak už to tak v životě někdy bývá. V 80. letech minulého století jsem absolvovala Lékařskou fakultu hygienickou Univerzity Karlovy, která pak v 90. letech byla přeměna na 3. lékařskou fakultu v Praze. Skutečné setkání s epidemiologií mě čekalo až za pár let, a to přímo již ve velmi náročných praktických podmínkách moderní medicíny v IKEMu. Tam jsem se dostala na konkurz, zase velkou náhodou – našla jsem v novinách inzerát. A tak se od roku 1984 věnuji nemocniční epidemiologii a hygieně. Dnes je to už neuvěřitelných 32 let.
Mluvíte o náročných praktických podmínkách. Co konkrétně tím máte na mysli?
IKEM bylo ve své době jediné zdravotnické zařízení, které provádělo transplantace orgánů. Nastupovala jsem tam v okamžiku, kdy v něm lékaři prováděli první transplantaci srdce ve východním bloku. To byl úžasný úspěch tehdejší medicíny. Samozřejmě to s sebou přinášelo šanci, že se člověk setkal se zdravotnickou technikou a pomůckami, které nebyly běžné. Z hlediska nemocniční epidemiologie byly dost rizikové z hlediska přenosu infekce.
Co si pod tím můžeme představit?
Například se používaly poměrně složité infuzní sety, různé kanyly i zcela úplně jiné diagnostické metody. Nic z toho nebylo běžné v jiných zdravotnických zařízeních. Já si například ještě pamatuji polootevřené systémy dialýzy, stařičké přístroje GAMBRA s krytem nahoře, kde bylo vidět, jak se točí dialyzační roztok. Bylo to úplně něco jiného, než se používá dnes. Rizik bylo mnohem víc než pro pacienty v současnosti.
Jak jste se s tím popasovala?
Tvrdě. Žádná fakulta vás na něco takového nepřipraví. Chodila jsem za techniky, aby mi vysvětlili princip dialýzy. Jak funguje, kde je dialyzát, jaká jsou úskalí při zavádění nebo ukončování dialýzy. Prvně v životě jsem například viděla mimotělní oběh. Všechno to byly momenty, kdy se člověk musel seznámit s něčím jiným, než co zahrnuje medicína. Bylo to hodně technické, ale vlastně se tam střetávala medicína s technikou. Technici ne vždy ošetřují přístroje s přihlédnutím k riziku. Bylo nutné naučit je, aby si správně dezinfikovali ruce a aby používali správné pomůcky. Technici nepřemýšlejí o tom, že když se něco rozpojí, je třeba to znovu dezinfikovat. To vše se museli naučit. Ale ráda na ty doby vzpomínám.
K jakým změnám došlo oproti minulé době?
Dnes je vše miniaturní. Typické jsou kardiomonitory. Kdysi to byly velké přístroje a dnes jsou to lehounké ultratenké obrazovky, které visí za pacientem. Všechno bylo těžkopádné, neohrabané. Pokrok jde dopředu, což s sebou také přineslo snížení rizika vzniku infekce. I výrobci už myslí na to, aby konstrukcí pomůcek, použitým materiálem nebo instalací různých filtrů snížili možnost průniku bakterií z prostředí do uzavřeného systému, ať už infuzního nebo odvodného, například při močové katetrizaci. Prodlužuje to použitelnost pomůcky a zároveň se významně snižuje riziko infekce. Změnil se i přístup k prevenci a kontrole infekcí, k hygieně obecně.
Naději jako lidská populace máme
Žijeme v době blahobytu, máme vysokou úroveň lékařské péče. Ohrožují populaci infekční nemoci?
Naštěstí patříme mezi země s vysokou proočkovaností proti infekčním nemocem. Například v Čechách spalničky už skoro neznáme, v rovníkové Africe onemocní statisíce dětí. Navíc je možnost děti případně doočkovávat látkami, které nejsou povinné, například proti meningokokovi. Náš systém je poměrně dobře propracovaný. Ale to neznamená, že nehrozí žádné epidemie. Každý rok tu máme epidemie chřipky, někdy větší, někdy menší. Ale na rozdíl od řady např. východoevropských států máme velmi dobrou péči, dostupnost antivirotik. Bohužel proočkovanost proti chřipce je u nás stále v porovnání se západoevropskými zeměmi malá.
V současné době vyvstává další problém. Antibiotika se předepisují často na banální nemoci, což vede ke snížení jejich účinnosti. Může se stát, že se dostaneme o několik kroků zpět, kdy nebudeme nemoci moci léčit antibiotiky?
Máte pravdu. Antibiotika se skutečně obecně nadužívají. To má více příčin. Nemůžeme obviňovat jen praktické lékaře, často si je vynucuje sám pacient, chce být rychle zdráv. Žijeme v 21. století, všichni považují antibiotika za všemocná, lidé s rýmou a kašlem se chtějí léčit antibiotiky a vnímají špatně, když je lékař pošle domů se prostě jen vyležet. Ale lékaři v tom také nejsou tak úplně nevině.
Jaké to má následky?
V současné době vzniká těžká rezistence na řadu antibiotik , vlastně si tak trochu pěstujeme bakteriální kmeny, které jsou rezistentní na celou řadu antibiotik. Je to velký medicínský problém.
V budoucnu by to mohlo znamenat omezení provádění některých léčebných nebo diagnostických výkonů, protože by nebyla možnost profylaxe nebo léčení infekčních komplikací.
Nevyřeší takový problém prostě jiný druh antibiotik?
To je další problém, nepřicházejí nová antibiotika. Klinické zkoušky jsou stále komplikovanější, finančně náročnější a trvají déle a déle. A rezistence může vzniknout dříve než je antibiotikum uvedeno na trh anebo krátce po tom, co se začne užívat. Dříve to trvalo i desetiletí, než vznikla rezistence na některé typy antibiotik, to ale dnes neplatí. Farmaceutickým firmám se tak výzkum nevyplatí.
Nehrozí tak lidstvu třeba druhý černý mor?
Věříme že ne, ale začíná se hovořit o tzv. superbakteriích. To jsou takové bakterie, které vykazují velmi komplexní rezistenci. A takové případy infekcí se řeší opravdu těžce.
To pro nás ale nejsou úplně dobré vyhlídky…
Proto se o antibiotikách hovoří jako o ohroženém pokladu lidstva. Už se dělají celosvětově určité kroky k tomu, aby k něčemu takovému v medicíně nedošlo. Například změnou způsobu léčby nebo profylaxe. Když byste se podívala na mapu evropského monitoringu rezistence, uvidíte, že v zemích, ve kterých antibiotika užívají střízlivě, rezistence v nich není tak výrazná, což je například v severských státech. Naději jako lidská populace určitě máme. do budoucnosti jsem optimista.
Na některých operačních sálech se stále větrá oknem
Ve spolupráci s Aesculap Akademií vedete kurzy, na nichž se věnujete problematice hygieny a epidemiologie v nemocničních zařízeních. Jak jste se k tomu dostala?
S Aesculap Akademií spolupracuji už téměř osm let. Naše kurzy nahrazovaly mezeru ve vzdělávání. Do té doby na oddělení hygieny a epidemiologie pracovaly sestry, které z různých důvodů opustily práci na jiných odděleních, nebo vystudované asistentky hygienické služby. Neexistovalo však nic konkrétního, co by se veškerou touto problematikou ve zdravotnických zařízeních zabývalo. Na naše kurzy chodí tedy většinou epidemiologické sestry nebo lékařky, které pracují na odděleních hygieny a epidemiologie ve zdravotnických zařízeních krátce.
Jak vypadá takový kurz?
Téma je hodně všeobjímající. Infekce se totiž mohou šířit opravdu kdekoliv. Kromě teoretické části jsme tady se sestrami chodily na vybraná pracoviště, zdravotnická i nezdravotnická - do prádelny i do spalovny, aby si uvědomily, že všechno souvisí se vším. Studujeme vše, co se týká prevence a kontroly infekcí u pacientů, ale také může být exponován infekci a onemocnět personál.
Co se nejčastěji stává?
Zdravotníci jsou ohroženi poraněním jehlou. Bohužel se to stává většinou nešťastnou náhodou, kdy hraje roli neklid nemocných při odběru krve, při vyjímání kanyly atd. Naštěstí jsou to výjimečné případy, ale nastat mohou.
Jaké byly na vaše kurzy ohlasy?
Kurzy měly úspěch, v roce 2014 jsme se rozhodli vymyslet pokračování, což byla Akademia Hygieia. Pro výukový rok 2016/2017 to budou čtyři jednodenní semináře. Dopoledne budou přednášky, ve druhé polovině dne proběhne workshop. Rozhodli jsme se následovat nejmodernější trend vzdělávání – simulační techniky. Využijeme tedy simulátor pacienta, který máme k dispozici v Pavilonu B. Braun Dialog. Na něm budeme demonstrovat správné i špatné techniky.
Čemu se budete na kurzu věnovat?
Cyklus začíná v listopadu a končí v březnu. První seminář bude věnovaný kvalitě hygienické a protiepidemiologické péče ve zdravotnickém zařízení. Tam chceme ukázat, jaké hygienické a epidemiologické činnosti jsou spojené s kvalitou péče o pacienta a jeho bezpečí. Jaké sledujeme indikátory kvality, chceme ukázat praktické výstupy z auditů, upozornit na nejčastější pochybení. í . Další bloky věnujeme hygienické problematice poskytování specializované péče, intenzivní péče, další bude věnován zdravotnickým prostředkům - jak novinkám v legislativě,tak správným postupům v ošetřování zdravotnických prostředků. Také budeme diskutovat právní zodpovědnost při použití zdravotnických prostředků.
Jak jsou tyto podmínky dodržovány v jiných zařízeních?
Obecně se bohužel nedodržují z mnoha i objektivních důvodů. Někde najdete i dnes operační sálky, kde se větrá oknem.
Jaká je zpětná vazba na vaše kurzy?
Kladná odezva mě těší a hřeje na srdci. Když mají účastnice našich kurzů nějaký problém, zavolají nebo napíšou. Zajímá je, jak máme konkrétní problematiku ošetřenou u nás, jestli bychom jim neporadili. To je projev důvěry a smysl kurzů... Dvě kolegyně z léčeben dlouhodobě nemocných jsem nedávno učila, jak se tvoří dezinfekční program. To jsou věci, které z knih nevyčtete.
