Zdrojem nákazy mohou být předměty denní potřeby i podaná ruka
K nemocem souvisejícím se špatnou hygienou rukou patří nejen hepatitida typu A, ale i další virová či bakteriální onemocnění. Můžeme mluvit například o různých respiračních onemocnění či rotavirech, enterovirech nebo bakteriích salmonely, které se nacházejí na běžně používaných předmětech, kde se dokážou také úspěšně množit. Vyskytují se například na mincích a bankovkách, na klikách, madlech nákupních košíků, tlačítkách zvonků a výtahů, vodovodních bateriích a ručnících, na počítačových klávesnicích a myších. „Většina lidí považuje za nejkontaminovanější záchodové prkénko, ale ve skutečnosti je až několikrát špinavější počítačová myš a tu zase několikrát předčí klávesnice. A naprostou katastrofou co do bakteriologického výskytu bývají houbičky a hadříky na nádobí a někdy i kuchyňská prkénka,“ říká hlavní hygienička nemocnic Ústeckého kraje Mgr. Dana Vaculíková.
Pozor na podání ruky!
Infekce se také mnohem častěji předávají podáním ruky než líbáním a rizikové je pochopitelně i kýchání a smrkání. Podle údajů Státního zdravotního ústavu (SZÚ) si přitom až 95 % lidí nemyje ruce správně. Někteří si je dokonce neumyjí ani po použití toalety – v 15 % muži a v 7 % ženy. Po použití WC máme přitom na rukou až dvakrát více mikrobů než před jeho použitím. Voda a mýdlo jsou přitom nejjednoduššími hygienickými prostředky, ale až 50 % mužů mýdlo přitom nepoužívá vůbec.
Nemyje si ruce vždy, když je to nutné…
Ruce bychom si měli umýt vždy, když přijdeme domů, obzvláště pak po cestě hromadnými dopravními prostředky, před přípravou jídla i po ní, před samotným jídlem, po kontaktu se zvířetem či jeho exkrementy, po vynesení odpadků, smrkání a kašlání a samozřejmě před a po ošetření rány. „Pokud jde o hygienu v domácnosti, jde předně o mechanické čištění ploch vodou a běžnými čisticími prostředky. Pokud neřešíte nějakou akutní infekci, není nutné stále prolévat záchod Savem. To by naopak přispělo k množení velmi rezistentních bakterií, které by vám v důsledku mohly uškodit,“ říká ústavní hygienička z Fakultní nemocnice Hradec Králové MUDr. Lenka Hobzová. Dalším stupněm hygieny rukou je jejich dezinfekce za použití speciálního dezinfekčního prostředku, který si poradí i s odolnými bakteriemi a může být také dobrým řešením na cestách s omezeným přístupem k vodě.
Jak si správně umýt ruce?
U mytí by se měla použít voda i mýdlo nebo tekutý mycí prostředek a mytí by mělo probíhat alespoň 30 sekund. Ruce navlhčíme a následně na ně naneseme dostatečné množství mycího prostředku. Pokračujeme známým třením dlaň o dlaň a méně známým čištěním hřbetů rukou s roztaženými prsty, mezi něž jsou klouzavými pohyby vkládány namydlené prsty druhé ruky. Obě ruce se v mytí vystřídají. Pokrčené, do sebe zaklesnuté prsty proti sobě otočených rukou zajistí očistu v oblasti nehtů. Následuje krouživé tření palce zavřeného v druhé dlani a naopak. Očistu dlaní pak provádíme prsty druhé ruky sevřenými téměř do špetky krouživými pohyby a dozadu a dopředu. Následně ruce opláchneme vodou a utřeme se ručníkem na jedno použití.
„Důležité je si uvědomit, že v krizových momentech, jako je návštěva zdravotnických zařízení, ať už jsme v roli pacienta nebo návštěvníka, je nutné si ruce dezinfikovat. Ideálně při příchodu do zdravotnického zařízení a při odchodu z něj,“ MUDr. Vilma Benešová, zakládající členka Národní pracovní skupiny pro hygienu rukou
I když je technika dokonalá, často chybujeme
Při sušení rukou lidé často chybují v tom, že se na veřejných místech po umytí rukou osuší do použitého ručníku, místo aby použili papírové osušky či kapesníčky. Nedoporučují se ani látkové osušky, protože se v nich mohou udržovat bakterie.
Dezinfekce je důležitá součást mytí rukou!
Hlavním důvodem je vysoká koncentrace nemocných lidí a zároveň i přítomnost mnohem rezistentnějších kmenů mikroorganismů, než které jsou běžně zastoupeny v komunitním prostředí. Dezinfekcí pak dotyčný chrání sebe i své blízké. „Správné postupy hygieny rukou pro zdravotnický personál zařazujeme pravidelně jako pevnou část programu například i při školení pro chirurgy. Úroveň znalosti správných postupů je různá. Edukace na školách nebývá vždy praktická a často mladí zdravotníci okoukávají postupy od starších kolegů až přímo v praxi. A to nemusí být vždy optimální. V posledních letech proto pomáháme i s edukací studentů lékařských fakult,“ dodává Mgr. Petra Bártová z Aesculap Akademie.
