Kolekce „Frauenpower v moderním umění“ byla do Prahy převezena s minimálními změnami z předchozí úspěšné výstavy v německé Kostnici. Tamější expozice byla součástí oslav „600 Jahre Konstanzer Konzil 2016” a fungovala jako symbol propojení německého a českého prostoru i jako představení ryze ženského pohledu na svět. „Jde o ojedinělý počin, který je aktuálním ženským uměleckým pohledem napříč generacemi,“ říká kurátorka a jedna z vystavujících umělkyň Věra Krumphanzlová a dodává: „Osm českých umělkyň se tu představuje svým svobodným a svobodomyslným uměním, které je spolu názorově i stylově sjednocuje.”
Zúčastněné umělkyně jsou výraznými osobnostmi, jejichž práce a výtvarná díla zaznamenávají vzájemné proplétání, sounáležitost a pospolitost. Škála a intenzita realizace představ na plátně, papíru či v prostoru však zaručuje jasně rozeznatelnou originalitu a identitu, zřetelnou stopu každé jedinečné tvůrčí osobnosti. Vystavující autorky jsou symbolickým vzorkem toho nejlepšího, co se zrodilo v České republice napříč generacemi výtvarných umělkyň, které získaly mnohá ocenění nejen ve své vlasti, ale i v zahraničí.
„Nesouhlasím s názorem, že ženy jsou v uměleckém světě jen zřídkakdy v popředí, ani s argumentem, že na většině skupinových výstav dříve i nyní dominovali pouze muži,” říká Věra Krumphanzlová a pokračuje: „Tuto bariéru bych velmi ráda prorazila nejen důkazy o tom, že ženy jsou oceňovány stejně, pokud jsou jejich umělecký obzor a úroveň na špici výtvarného světa, ale hlavně pohledem do této expozice, která je až provokativně ženská, spíše bych řekla luxusně dámská.”
Mariana Alasseur zaujala dynamickým velkoformátovým vnímáním krajiny, Jana Budíková představila originálně pojaté, abstraktně lyrizující představy krajiny a dějů na rozměrném plátně; skládaný obraz nesoucí poselství budoucnosti vystavila Veronika Drahotová. Objekty Vladany Hajnové jsou sice zdánlivě křehké, ale v celkovém dojmu plné síly. Obrazy Jitky Hilské jsou inspirovány přírodou, poezií a pokorou, ale také vznešeností a dominancí barev. Jedna z nejvýznamnějších českých sochařek Marie Šeborová se i v malířské tvorbě zabývá tématem žen a ladnosti, ovšem s viditelnou sochařskou razancí. Lenka Vilhelmová vnáší do expozice nadčasové vnímání prostoru, tvaru a barevnosti jak v grafikách, tak i v malířské tvorbě. A kurátorka výstavy Věra Krumphanzlová představila své obrazy s divokou signální barevností, hledající inspiraci hlavně v přírodě.
Silvie Marková, PR
s využitím kurátorského textu Věry Krumphanzlové
