DEHP je zkratka pro di-ethylhexylftalát, ester kyseliny ftalové. Jeho molekulová váha je 390,56 D a je to bezbarvá, nažloutlá, netěkavá olejovitá kapalina.
DEHP se z 87 % využívá jako plastifikátor PVC. Ftaláty patří mezi nejrozšířenější látky znečišťující životní prostředí, roční výroba se počítá v milionech tun. V měkčeném PVC tvoří změkčovadla 20-60 procent hmotnosti, v infuzních a dialyzačních setech je to okolo 25 procent.
Ani samotné PVC není bez vady. Ačkoli se jedná o nejrozšířenější a nejlevnější plast, působí značnou ekologickou zátěž, a to jak při výrobě (toxicita monomeru - vinylchlorid, toxicita chloru a plnidel, těžké kovy, látky zabraňující hoření a dýmení, látky s antibakteriálním a antimykotickým efektem), tak při použití (uvolňování komponent, např. pěti typů ftalátů - DEHP, DIDP, DINP, DBP, BBP, DNOP) a bohužel i při likvidaci v běžných spalovnách (dioxiny, těžké kovy, furany, PCB).
Toxická látka
DEHP je klasifikován jako toxická látka, proto chemické přípravky obsahující více jak 0,5 procent DEHP musí být označeny symbolem a varovným nápisem „jedovaté“. Rizikové a bezpečnostní věty „R“ a „S“ jsou normalizovaná vyjádření týkající se fyzikálně-chemických rizik a rizik pro zdraví a životní prostředí. Pro DEHP platí dvě věty:
R 60 - může poškodit reprodukční schopnost, R 61 - může poškodit plod v těle matky.
Většina toxických účinků působení DEHP je popsána z pokusů na zvířatech. Výsledky pokusů nelze nekriticky přenášet do humánní medicíny, přesto je již zátěž patrná.
V průběhu minulého století se průměrné množství spermií u mužů v civilizovaných zemích snížilo až na jednu čtvrtinu. Za nejdůležitější faktor se považuje výskyt tzv. endokrinních disruptorů , tedy látek napodobujících vlastnosti hormonů. Jejich zdrojem je právě řada molekul používaných při výrobě plastů. Příkladem toho jsou ftaláty. Narušují reprodukční schopnosti a zdravý vývoj plodu, zasahují zejména do vývoje reprodukčních orgánů a reprodukčních schopností mužů, jsou karcinogenní (způsobují karcinom jater), teratogenní a mají přímé toxické působení. Všechny tyto účinky jsou podmíněné retencí těchto molekul v organismu, mají schopnost bioakumulace.
FDA (Úřad pro kontrolu potravin a léčiv) a podobně i evropská norma povolují méně než 0,6 mg/kg/den parenterálně u dospělých a méně než 0,04 mg/kg/den u dětí. Ze studie doc. MUDr. Kamila Ševely, CSc., z roku 1997 vyplývá, že při použití běžných dialyzačních setů měkčených PVC je tato dávka překročena více než desetinásobně. Na základě našeho pozorování zveřejněného o pět let později se při nezměněných dialyzačních parametrech zlepšila po zavedení non-DEHP setů u dialyzovaných pacientů anemie a klesla spotřeba erytropoetinu. V organismu je během hemodialýzy deponováno 7-25 mg DEHP (Mazur, 1989, Ševela, 2005).
S rozpoznáním neblahých účinků ftalátů se začaly objevovat i legislativní restrikce v jejich používání:
- EU zakázala používat DEHP v kosmetice, ve výrobcích osobní péče a hračkách pro malé děti (1995).
- „Strategie minimalizace rizik DEHP“(1997) - doporučení, aby těhotné ženy a děti byly okamžitě chráněny před výrobky obsahujícími ftaláty.
- REACH (Registration - Evaluation - Authorization - Restriction of Chemicals). Zákon byl přijat Evropským parlamentem v listopadu 2005. Chemické látky, které působí rakovinu, poškozují genetický materiál nebo poškozují reprodukci, byly zařazeny mezi látky vyžadující zvláštní pozornost a byla stanovena povinnost nahradit je tam, kde to je možné.
- 28. října 2008 Evropská agentura pro chemické látky zveřejnila oficiální seznam prioritních nebezpečných chemikálií, které vzbuzují mimořádné obavy a budou podléhat autorizaci v rámci směrnice REACH. Spolu s dalšími dvěma ftaláty do něj byl zařazen i DEHP.
Restrikce začaly tam, kde je riziko poškození největší, tedy u těhotných žen a malých dětí, zejména novorozenců mužského pohlaví. Protože je DEHP v životním prostředí perzistující látka a v lidském těle se ukládá nezměněna v tuku, může být vylučována do mateřského mléka. Riziko pro novorozence tedy vzniká i tehdy, pokud byla matka kdykoli ve svém předchozím životě exponována působení DEHP. Proto byl zákaz postupně rozšířen a zpřísněn.
DEHP se ve zdravotnických pomůckách postupně nahrazuje.
„Top ten“ dle dávkových příkonů/den:
- novorozenci v nemocnici (zejména nezralí)
- hemodialyzovaní pacienti
- kojení i uměle živení kojenci
- těhotné a kojící ženy
- příjemci opakovaných krevních transfuzí, výměnné transfuze u kojenců
- parenterální výživa (lipidy)
- pacienti podstupující peritoneální dialýzu
- mimotělní oxygenace (ECMO) v předpubertálním věku
- masivní lokální terapie (masti), léčba ran
- pacienti léčení umělou plicní ventilací
Jak se situace ohledně DEHP bude vyvíjet dále? Jaké jsou náhrady a alternativy v jednorázových prostředcích?
V prvé řadě je z výše zmíněných důvodů nutné nahradit látky považované za toxiny. U DEHP-free (non-DEHP) produktů se jako změkčovadla používají citráty (BTHC = butyryltrihexyl citrát), adipáty, trimelitát aj. Dalším krokem patrně bude nahrazení PVC (PVC-free) jinými plasty, např. silikonem, polyethylenem, polypropylenem, polyuretanem nebo polyolefiny. A nikterak nová není ani myšlenka nahradit dialyzační sety zcela sanitovatelným okruhem uvnitř dialyzačního přístroje.
Většina toxických účinků působení DEHP je popsána z pokusů na zvířatech. Výsledky pokusů nelze nekriticky přenášet do humánní medicíny, přesto je již zátěž patrná.