Už na počátku své umělecké kariéry se zapsal do povědomí domácího publika expresivně zpracovanými projekty se silně symbolickým přesahem. A to jak na poli malby, tak skulptury - instalace. Tehdejší velkoformátové realizace byly s úspěchem prezentovány např. v Moravské galerii v Brně nebo v řadě pražských galerií. Začal také spolupracovat se zahraničními partnery, přičemž hned jeho první realizace (obří loutky pro Strassentheater Mary Had a Little Lamb ve Vídni a Sant Lambrechtu) si získaly velký ohlas. V zahraničí ostatně Trantina strávil velkou část své dosavadní kariéry. Téměř celý rok 2000 tvořil v chorvatském Zagrebu, v letech 2006 a 2007 se etabloval na losangeleské umělecké scéně, kde se stal součástí známé umělecké organizace BOX Eight. V roce 2009 přesídlil do Mnichova, kde se zapojil do činnosti umělecké kolonie Domagk. Nyní, po turné na Ukrajině, tvoří opět v Praze.
Na dotek dílu Dana Trantiny
Dane, kdy tě poprvé napadlo, že se staneš malířem? A jaké klíčové momenty jsi během své kariéry prožil?
Bylo to v útlém dětství, někdy kolem šestého roku mého věku, a stalo se tak díky pradědečkovým obrazům. Jeho úchvatné krajinné malby zaplňovaly celý byt. Většinou to byly exotické výjevy a dramatická panoramata, která zaznamenal coby štábní fotograf Československých legií během jejich válečné cesty kolem světa. Obzvlášť se mi líbily zamrzlé sibiřské pláně. A pak jsem během své kariéry zažil několik klíčových momentů, které mě v mém směřování utvrdily. Ten poslední se odehrál během nedávné vernisáže v Činoherním studiu v Ústí nad Labem - výstava byla rozprodána ještě ten večer. Takové klíčové momenty mám obzvlášť rád.
Vím, že jsi vlastně skoro permanentně na cestách. Co tvé tvorbě přináší změna prostředí?
Upřímně, necestuji příliš rád. Proto pokaždé, když někam přijedu, většinou tam nějakou dobu zůstanu a zapojím se do místního kolektivu. Dlouhodobý pobyt např. v Los Angeles mi přinesl větší odvahu, ať už v umění nebo v životě. Vždy je dobré si uvědomit, že svět nekončí brněnským Príglem nebo pražským Žižkovem. Důležité je také poznání, že umělecká scéna se potýká s podobnými problémy kdekoliv, kde existuje. Takže si ani u nás v Čechách není na co stěžovat. Kromě sebe sama. No ale jinak změna prostředí přináší hlavně skvělé věci, jako je přátelství. Naposledy jsem třeba prožil delší dobu v Mnichově a s kolegy z Německa pracujeme často na společných projektech.
Co považuješ za svůj dosavadní největší úspěch?
Za největší úspěch považuju, že mám možnost se už několik let věnovat pouze volné tvorbě a ještě jsem se neudusil výpary ředidel, barev a jiných chemikálií, což se dá považovat i za sportovní výkon.
Intervence do veřejného prostoru
Přestože je Dan Trantina především malíř, je i autorem řady zajímavých instalací ve veřejných prostorech měst. Vytváří je pro příležitosti nejrůznějších akcí, ale i „jen tak.“ Velkou slávu si odnesla jeho obří plastická figurína vytvořená ve spolupráci s ostravským umělcem Petrem Lysáčkem u příležitosti festivalu Colors of Ostrava. Stala se tehdy maskotem celé akce, návštěvníci hudebního víkendu ji převlékali, krmili a nakonec dokonce pohřbili. O jeho dalších projektech (instalačních, malířských i výstavních) se můžete dočíst na autorově webu: https://dantrantina.yolasite.com