Retrospektivní studie
Ukázalo se, že systém má i další použití, a to vedle poúrazových deformit při řešení dalších patologických stavů, kde je vhodný přední výkon, jako jsou tumory, deformity
a záněty. Je možné ho použít cestou endoskopickou, ale samozřejmě i miniinvazivní a standardní otevřenou. Se systémem jsme měli možnost se seznámit v roce 2002, kdy jsme získávali první zkušenosti s přední instrumentací skoliotické páteře. Systém jsme poprvé použili v únoru 2003
a ve stejném roce se o něm zmínili.
i jinými systémy, pak byla průměrná hodnota před (52°) i po operaci (19°) stejná, tedy rovněž se zlepšením o 33° (63 %). V tomto širším souboru figurují vedle MACS i křivky řešené pomocí systémů HZI, KASS a rovněž instrumentace jednou tyčí (dvakrát SSE a jednou MACS).
Co se týče umístění, pak k instrumentaci dolní hrudní křivky jsme použili MACS u 64 pacientů. Průměrná hodnota křivky před operací byla 52° (37°-72°), po korekci 20° (3°-39°), tedy zlepšení
v průměru o 32° (61 %). Instrumentace 20 pacientů
s thorakolumbální a lumbální průměrnou křivkou
50° (42°-67°) ji korigovala na 15° (0°-33°), došlo tedy ke korekci
v průměru o 35° (65 %). Zajímalo nás i srovnání rentgenogramů pořízených před operací v maximálním úklonu ke konvexitě instrumentované křivky s pooperační korekcí. Průměrná hodnota
v úklonu byla 20° (-7°-40°), tj. vůči snímku vstoje zlepšení o 32° (61 %).
Co se týče instrumentovaného úseku, pak u dolních hrudních křivek byla průměrná hodnota v úklonu 23° (10°-40°) tj. korekce
o 56 %, u bederních 12° (-7°-40°), korekce o 67 %. Toto hodnocení jsme původně zamýšleli doplnit o hodnoty derotace měřením dle Perdriolle a korekcí v sagitální rovině. Instrumentace dvěma šrouby toto měření často nedovolila, protože šrouby překrývaly pedikly. Obdobně u sagitálního profilu byly hodnoty
v oblasti T5 z technických důvodů velmi špatně čitelné.
Korekce dosažená pomocí MACS je podobná té, kterou dosahujeme i jinými systémy, rovněž jeho výhody a nevýhody a stejně tak i indikace a kontraindikace. Přednost tohoto systému ale spatřujeme ve spolehlivé primární stabilitě a v tom, že je ze všech systémů, které jsme mohli poznat, nejplošší, takže pravidelně umožňuje přešití parietální pleurou, a brání tak podráždění sousedních měkkých tkání
a tvorbě nitrohrudních adhezí. Systém je specifický v tom, že se obě tyče nasazují současně, současně probíhá i derotace a po ní komprese.