Jednou ze zásad správné techniky je, že by katetrizace měla probíhat za čistých podmínek, tedy po omytí rukou i genitálií vodou a mýdlem. Návod, jak provádět čistou intermitentní katetrizaci, poskytuje mnoho informačních brožur lékařských poraden i výrobců katétrů. Ačkoliv je edukačních materiálů dostatek, není možné rodiče odkázat pouze na ně. Edukace ošetřujícím personálem je nezbytná.
Koho katetrizovat?
Indikace čisté intermitentní katetrizace může mít různé příčiny. „U dětí se většinou jedná o neurogenní i non-neurogenní poruchy močového měchýře a anatomické vrozené vady. Neurogenní poruchy jsou vázané na neurologický nález, tedy způsobené neurologickým onemocněním, jako je například meningomyelokéla, úrazy či nádory centrálního nervového systému (CNS). Dále je může způsobovat roztroušená skleróza nebo neuropatie, případně jiné chronické nemoci, jako třeba diabetes mellitus.
Non-neurogenní poruchy mají vždy negativní neurologický nález, jsou podmíněné opožděným dozráváním CNS a patří sem reflektorické poruchy, vezikorenální reflux a recidivující infekty dolních cest močových. Anatomické poruchy mohou být vrozené, jako např. chlopeň zadní uretry, epispadie, extrofie močového měchýře. U dospělých to kromě zmíněných chorob může být ještě zácpa, derivace moči, u mužů hyperplazie prostaty nebo zúžení močové trubice, takzvaná striktura uretry, vzniklá po onkologických onemocněních a postihující muže i ženy.
Intermitentní katetrizaci dětí provádějí rodiče a v dospělejším věku i děti samotné. Edukace rodičů, případně dospívajících, a v neposlední řadě i interakce během celého edukačního procesu mezi lékařem, zdravotní sestrou, rodiči a dítětem je velmi důležitým předpokladem pro správné zvládnutí techniky čisté katetrizace či autokatetrizace.
Základem je důvěra
Je důležité získat si důvěru rodičů i dítěte a správně vyhodnotit jejich schopnost a připravenost k nácviku techniky katetrizace. Nezapomínejme jasně komunikovat, vyhodnotit bariéry, které by mohly edukaci brzdit, a rovněž je důležité získat zpětnou vazbu. Výhodou je používání mnemotechnických a didaktických pomůcek. Mnohdy se didaktickou pomůckou stávají hračky. Vždy bychom ale měli dbát na intimitu a k dětem i k rodičům přistupovat citlivě.
Tři podstatné části edukace
Edukace v urodynamické poradně má tři části. Tou první je teoretická edukace, po níž následuje edukace praktická. Poslední částí je informace o nároku na zdravotnické prostředky. Teoretická edukace ideálně probíhá za přítomnosti obou rodičů a dítěte. Cílem je vysvětlit jim správnou techniku a postup intermitentní katetrizace, doporučit vhodné pomůcky a informovat o různých úskalích, která mohou nastat. Je potřeba se věnovat i prevencí komplikací. Důležité je zmínit, co dělat v případě, že pomůcky nejsou vhodné nebo když se objeví zdravotní problémy, jako je zánět nebo krvácení z uretry.
Měli bychom stále myslet na interakci rodič – dítě – sestra – lékař. Musíme být připraveni na otázky, které děti kladou, třeba: „Proč se musím cévkovat? Bude to bolet? Bude to pak dobré? Jak to budu dělat ve škole, nebudou se mi děti smát? Budu ještě někdy čůrat normálně? Bude to vědět paní učitelka?
Praktická část je mnohdy náročná na čas. Nelze ji uspěchat, naopak, k dítěti i rodičům přistupujeme trpělivě. Klíčovým momentem je zklidnění dítěte. Děti tuší, že se blíží něco nepříjemného, a obávají se bolesti. Tato část edukace je nejtěžší, ale pokud rodiče spolupracují, katetrizovat se naučí. Pro zmírnění nepříjemných pocitů se u dětí doporučuje používat lubrikované a hydrofilní jednorázové katétry. Je nezbytné rodičům opakovat, že katetrizaci musí provádět pravidelně, za čistých podmínek, vhodným typem katétrů a že to vše dělají pro zdraví svého dítěte.
Ve třetí části zaškolení se věnujeme preskripci katétrů. Při plné čisté intermitentní katetrizaci má každé dítě nárok na sedm katétrů denně. Pomůcka nepodléhá schválení revizním lékařem. Důležité je u dítěte dbát na to, aby byl použit lubrikovaný nebo hydrofilní katétr, abychom předešli traumatizaci močové trubice. Rodina také musí vědět, na koho se může obrátit v případě, že dojde ke komplikacím nebo si nebude vědět rady. Zdravotník by měl rodinu ujistit, že to zvládne, že jsou všechny potíže řešitelné a že je jí pořád na blízku.
Cílem by mělo být včasné zahájení čisté intermitentní katetrizace správným a doporučeným postupem. Celé rodině by měla být poskytnuta trvalá psychologická podpora a pro případ, že se něco nepovede nebo si nebude vědět rady, by její členové měli být vybaveni kontakty na osoby a pracoviště, které jim mohou pomoci.
