Nyní s uvolněnějším režimem, co se týče pandemie koronaviru, plánuje mnoho lidí dovolenou, a to nejen u nás, ale i v zahraničí. Jaký názor máte na letní cestování dialyzovaných a transplantovaných pacientů, tedy lidí s oslabenou imunitou?
Ideální by bylo, kdyby toto léto zůstali právě tito lidé v České republice. Máme teď příležitost objevovat krásy naší země, o kterých jsme možná dosud ani nevěděli. Sice je to trochu vynucená příležitost, ale i tak může být až překvapivě obohacující.
Pokud přesto chtějí někam vyrazit, kam jet a kam ne?
Epidemiologická situace, a tím pádem i situace na hranicích, se může kdykoliv zkomplikovat. Pokud jde o zahraničí, ideální by bylo vycestovat do sousední země, ať mezi cílovou destinací a domovem nejsou další tranzitní krajiny. Minimálně by to mohlo způsobit časové zdržení, které může mít u lidí se zdravotními komplikacemi velmi negativní dopady.
Které země s možností prázdninové dialýzy a se zelenou barvou na semaforu by měli dialyzovaní pacienti letos určitě vyloučit?
Stále se nacházíme v situaci globální pandemie, některá zahraničí zdravotnická zařízení se mohu uzavřít ze dne na den. Doporučil bych zbytečně neriskovat, i když aktuálně u různých zemí svítí zelená. Jak jsem již říkal, za mě platí jednoznačné doporučení cestovat po naší zemi.
Na veřejnosti se již nemusejí nosit roušky. Doporučoval byste přesto dialyzovaným pacientům nebo lidem po transplantaci nějaká opatření?
Prevencí je držet si odstup, chránit si dýchací cesty a dodržovat důslednou hygienu rukou. To znamená, že je potřeba vyhýbat se místům s větším počtem lidí seskupených na malém prostoru a vždy, když je to možné, udržovat si odstup od cizích lidí alespoň na vzdálenost 1,5 metru.
Když už se dialyzovaní pacienti rozhodnou cestovat, jaká mají přijmout opatření? Co mohou očekávat a co mají dodržovat?
Když už cestovat, tak ideálně tak, aby potkali co nejméně lidí, tj. vlastním autem a do soukromého apartmánu spíše než do hotelu. Na druhou stranu i v některých hotelech se dá v dnešní době vyhnout davům.
Které chvíle při cestování jsou nejrizikovější?
Vysoká koncentrace lidí v uzavřeném prostoru, tedy například veřejná hromadná doprava.
Čemu všemu se mají tito pacienti při cestování vyhýbat? Předpokládám, že například plavání ve stojaté vodě. A čemu dále?
To by vydalo na celou příručku. Rozhodně je potřeba si dávat pozor na jídlo, mimo vyspělé země hlavně na tepelně nezpracované potraviny a na pitnou vodu. To je ale obecně známá věc. Proto bych zmínil něco, o čem se naopak moc neví, a to je potenciálně životu nebezpečná legionářská nemoc. Člověk s oslabenou imunitou by se měl vyhýbat vodnímu aerosolu, včetně různých fontán, a když přijede na dovolenou do hotelu, měl by nejdříve nechat na pokoji pár minut odtéct kohoutkovou vodu, ne však prudce, aby nevznikal aerosol. V tu dobu by se zároveň neměl zdržovat v místnosti. Platí to i o sprše. Když voda z kohoutku nějakou dobu neteče, mohou se v ní pomnožit bakterie, takzvané Legionelly. Nikdy nevíme, jak je v místě udržováno potrubí a kdy kohoutek někdo před námi použil naposled. Legionelly vyvolávají u imunitně oslabených osob těžké zápaly plic s nepříznivou prognózou.
Pane doktore, bavíme se o cestování, létě. Ale co nám přinese například podzim? Očekáváte druhou vlnu pandemie koronaviru?
Přesně to teď neumí říct nikdo. Osobně si myslím, že podzimní a zimní vlna bude. Otázkou jen je, jak bude intenzivní a jak zasáhne do různých úrovní života společnosti.
Myslíte, že na podzim bude i použitelná vakcína?
Specifická forma prevence očkováním nebude k dispozici ještě několik měsíců, a možná i let, a teoreticky nemusí být k dispozici vůbec. Jestli budou klinické pokusy úspěšné, ukážou až následující měsíce.
Pokud přijde druhá vlna epidemie, jaká opatření můžeme očekávat?
Opatření proti šíření koronaviru by měla cílit na co nejvíce lokální úroveň a měla by zasahovat do života lidí, a tedy i celé společnosti co nejméně, alespoň pokud nebude situace mimořádně dramatická.
V čem je virus zákeřný?
Z epidemiologického pohledu tím, že se z organismu nakaženého vylučuje už v inkubační době, kdy ještě daný člověk nemá příznaky. Z klinického pohledu je zákeřný tím, jak rychle a efektivně je schopný množit se v plicních buňkách.
Často je onemocnění Covid-19 přirovnáváno ke klasické chřipce. Jaký je mezi nimi rozdíl a v čem je nebezpečnější právě pro dialyzované a transplantované pacienty?
Když nový koronavirus narazí na oslabený imunitní systém, dostane se do dolních dýchacích cest a tam dokáže poměrně rychle vyřadit z funkce velkou část plicní tkáně a narušit životně důležitou výměnu krevních plynů, a to rychleji než virus chřipky. Proto také hrozí zahlcením jednotek intenzivní péče. Dobře fungující výkonný imunitní systém mu obvykle umí odolat, právě na něj se však dialyzovaní pacienti spolehnout nemohou.
Mohou se lidé a hlavně ti s oslabenou imunitou na případnou druhou vlnu nějak připravit?
Specificky a dlouhodobě nad rámec již uvedené prevence snad jen jiným očkováním a taky obecně co nejzdravějším životním stylem.
Jaké očkování bez ohledu na cestování tedy doporučujete?
Rozhodně vakcíny proti virovým hepatitidám, meningokokům, již zmíněné chřipce, u starších taky proti pneumokokům a černému kašli. Všechno jsou to dobře tolerované neživé vakcíny.
Jste také vedoucím očkovacího centra a odborníkem na cestovní medicínu, a proto se nabízí otázka, jaké očkování by pacienti s oslabenou imunitou rozhodně měli mít, i když by zůstali jen České republice. Doporučuje se například očkování proti klíšťové encefalitidě?
Jednoznačně ano, samozřejmě pokud se člověk alespoň občas vyskytuje v přírodě. Letos je klíšťat hodně a zřejmě bude zase i dost nakažených s trvalými následky. Jsem členem Evropské pracovní skupiny pro klíšťovou encefalitidu a viděl jsem dost pacientů z různých zemí, kterým tato nemoc doslova zničila život. A u nás v České republice máme už dlouhou dobu nejvíce případů této nemoci v celé Evropské unii.
Jste vy sám očkovaný?
Na mne klíšťata moc nejdou, ale očkovaný jsem. I celá moje rodina. Medicína na tuto nákazu nemá specifický lék a zánět mozku může mít fatální následky. Proč bych to riskoval, když existuje spolehlivá a dobře odzkoušená prevence?
Proč je toto očkování vhodné právě u transplantovaných a dialyzovaných pacientů?
Klíšťová encefalitida má nejhorší až potenciálně smrtelný průběh u starších osob a taky právě u pacientů s oslabenou imunitou.
Jste dobrodruhem a vášnivým cestovatelem. Podělil byste se se čtenáři o nějakou inspirativní či nezapomenutelnou historku z cest?
Těch jsem zažil velké množství. Nezřídka se nacházím v oblastech, kde předtím ještě běloch nebyl. Vždy mě například fascinuje pohostinnost chudých lidí, kteří vám nabídnou své skromné jídlo. Ne tak, že se s vámi podělí, ale dají vám to svoje s tím, že jim by žádné nezůstalo. Vždy samozřejmě zdvořile poděkuji a zůstanu u své proteinové tyčinky jako nezbytné výbavy na cesty.
Jak to máte teď s cestováním vy? Chystáte se někam, nebo nyní máte z cestování obavy?
Letos jsem stihl v únoru Malajsii, ale další cesty plánované až do konce roku jsem zrušil. Nechystám se ani na misi do Afriky, mohli bychom se teoreticky nakazit cestou tam v letadle nebo na přestupním letišti a virus jim tam nechtěně zanést. Anebo bychom riskovali, že virus přivezeme k nám. Ale jednu cestu bychom přece jen rádi absolvovali, s rodinou jako každý rok chceme strávit v srpnu týden v chorvatském Tučepi na makarské riviéře. Vyrazíme vlastním autem a do soukromého ubytování, takže s jinými lidmi se budeme potkávat minimálně.
Které místo na světě máte nejraději?
Z exotických oblastí australské město Sydney a Srí Lanku, kde jsem byl desetkrát. Nejlépe se ale cítím na chalupě na Slovensku v krásném prostředí venkova u Banské Štiavnice. A jak už jsem říkal, každoročně trávíme jeden tradiční týden v Tučepi na makarské riviéře, kde se horský masiv Biokovo téměř dotýká moře.
Kam se vždy rádi vracíte?
Domů. A doma se cítím v České republice a na Slovensku. Na obou stranách hranice mám velkou část své rodiny.
Na koho ze svých cest nikdy nezapomenete?
Na kamarády, kteří zůstali po tsunami na Srí Lance. Jako každá krize i tato hodně sblížila lidi, co přežili, a kteří jim pomáhali.
Setkal jste se na cestách někdy s někým, kdo by docházel na dovolené na dialýzu?
Osobně si to neuvědomuji, ale v našich ordinacích cestovní medicíny takové případy občas máme.
Co byste na závěr vzkázal našim čtenářům a pacientům?
Že je velmi důležité udržet si pozitivní nastavení mysli. Vnitřní stres a negativismus oslabují imunitu, a tím snižují odolnost vůči infekcím. Svět je navíc vyvážený. Když se nám nějakou dobu děje něco špatného, v rámci rovnováhy nastanou zase dny, kdy budeme šťastní. Chce to jen vydržet a nenechat se zlomit. I když žijeme v porovnání s většinou světa v blahobytu, i pokud jde o dostupnost a kvalitu zdravotní péče, negativismu vnímám u naší populace poměrně dost. V životě jsem v nejchudších oblastech světa viděl lidi v mnoha zoufalých situacích, které si lidé u nás ani nedokáží představit. A oni nejenže se nenechali semlít osudem, ale jejich statečnost a odolnost mě ještě dokonce mnohokrát nabila energií.