Investice do green dialysis je nutná (a smysluplná)

Dialýza představuje metodu, která velmi výrazně zatěžuje životní prostředí. V kontextu celé medicíny je mimořádně náročná na spotřebu energie a stopu CO2. Jedno ošetření spotřebuje 15–25 kWh energie, 500–700 litrů pitné vody a velký objem jednorázových spotřebních materiálů. 

Jak tento její dopad v reálné klinické praxi významně snížit? Tuto otázku si položili MUDr. Martin Kuncek, ředitel sítě dialýz a nefrologických ambulancí B. Braun Avitum, a Ing. Jiří Michalík, Business Unit manažer Avitum. Zdůraznili důležitost entusiasmu a přijetí odpovědnosti při integraci ekologických řešení do zdravotní péče.

V každodenní praxi si pacienti a většinou ani zdravotníci tento negativní efekt neuvědomují. Z pohledu poskytovatele zdravotní péče nebo investora pak jde o velmi komplexní problematiku. „Hlásíme se k tomu, že péče o pacienta musí být nejen kvalitní, ale také ekologicky odpovědná. Tyto dva cíle nemusejí stát proti sobě. Je tedy nezbytné hledat způsoby, jak může léčba s ochranou životního prostředí jít ruku v ruce,“ řekl na úvod MUDr. Kuncek. Takový přístup stojí na následujících pilířích: odpovědnosti, udržitelnosti, konkurenceschopnosti a komunikaci zaměřené na adekvátní osvětu.

„Není to pouze o technických nebo technologických řešeních. Tou první podmínkou je naše vnitřní nastavení. Musíme chtít ‚vracet část zpět‘, tak jak to dělaly generace před námi,“ dodal dr. Kuncek.

Velmi důležitým aspektem v tomto kontextu je investiční asertivita a technologická vyspělost při budování a provozu dialyzačních středisek (DS). Investiční asertivita budov znamená dostatek odvahy investovat do technologie, ale současně si zachovávat zdravý rozum. Tento přístup umožňuje efektivní využití zdrojů a maximalizaci ekologických benefitů.

Nejlepší je, pokud potřeba dialýzy vůbec nevznikne

Komplexní preventivní programy a časná diagnostika mohou výrazně přispět ke zlepšení zdravotního stavu pacientů, a tedy potřebu dialýzy snížit. „Důležitost komplexních preventivních programů si dnes uvědomují i plátci zdravotní péče a silně je podporují. Včasná a adekvátní ambulantní konzervativní léčba je však stále poněkud podceňována. Nejzelenější dialýza je ta, která není potřeba,“ říká MUDr. Kuncek.

V této souvislosti je dalším klíčovým tématem konkurenceschopnost. Z hlediska úhradových mechanismů není rozdíl v tom, zda je pacient léčen ekologicky, nebo neekologicky. „Musíme proto hledat zdroje pouze v efektivitě, organizaci zdravotní péče a používání nových technologií tak, abychom vygenerovali a vytvořili prostředky na zelenou budoucnost, na zelené technologie. Ty tvoří v rámci současného rozpočtu řádově 12,5 procenta navíc v technologické oblasti a přibližně 15 procent v oblasti ‚green budov‘. To jsou poměrně významné náklady.“

Dalším důležitým aspektem je komunikace a osvěta. „Zmíníme-li téma ekologie ve zdravotnictví, velká část z nás to vnímá jako nějaký nesmyslný luxus. Máme v sobě tento přístup tak trochu zakořeněn a je to cítit všude kolem nás. Je proto třeba zdůrazňovat racionální a kontinuální přístup, v konečném důsledku to je účinnější než předkládání argumentů určitého skalního ekologického přesvědčení, můžeme říci i fanatismu.“ 

Středně velké dialyzační středisko za rok spotřebuje 2,5 milionu litrů vody

Zelenou dialýzu lze realizovat mnohem lépe v novostavbě než ve stávajících budovách. Budova musí mít vhodné tepelně-technické vlastnosti konstrukcí (stěny, podlahy, střechy, okna a dveře), důležitý je také tvar objektu, jeho umístění a orientace na pozemku. Venkovní stínění zmírňuje tepelné zisky. Ke zlepšení životního prostředí lze na pozemku kolem budovy umístit vodní plochy, stromy, keře, květiny apod. V „chytré budově“ jsou systémy řízeny podle aktuální náročnosti provozu a její vzdálená správa se realizuje přes PC nebo telefon. Je možné tak sledovat teploty v lednicích, kde jsou uloženy léky a léčivé přípravky, kontrolovat spotřebu vody, elektrické energie, tepla, chladu apod. Zdravotnický personál se zde specializuje na proces zdravotní péče a nemusí se starat o technická nastavení.

Dialýza je oproti standardní ekonomické architektuře specifická v tom, že její energetická náročnost vychází významným způsobem z velkých zdrojů tepla, a tím pádem významných nároků na chlazení prostoru a velké energetické náročnosti zdravotnických technologií. 

Zdravotnické technologie představují 40 až 50 procent energetické náročnosti DS, přibližně stejně energeticky náročné je dotápění/chlazení a 10 až 15 procent tvoří režijní spotřeba.

„V konkrétních stavebních nebo realizačních projektech se snažíme využít zbytkové teplo/chlad, a to rekuperací odchozího tepla ve vzduchotechnických jednotkách. Máme už dokonce i rekuperátory chladu z odpadu reverzní osmózy, z využití zbytkového tepla serverů. To využíváme k ohřevu užitkové vody nebo předehřevu vstupní vody do reverzní osmózy v zimě. Snažíme se využít odpadní vodu z reverzní osmózy, protože 20 až 30 procent výkonu odchází do odpadu jako ‚koncentrát‘. Jsou to obrovské objemy, středně velké dialyzační středisko za rok spotřebuje 2,5 milionu litrů vody. Voda přitom už i v Evropě začíná být exkluzivním artiklem. V konkrétním projektu v Třinci budeme například používat odpadní vodu z reverzní osmózy pro závlahu veřejného prostranství,“ uvedl MUDr. Kuncek.

Významnou roli v hospodaření s energií může sehrát i fotovoltaika. I ve špičkách v průběhu dvou směn dokáže výkon fotovoltaické elektrárny pokrýt signifikantní část spotřeby, nebo dokonce celou spotřebu dialyzačního střediska. Spotřeba elektrické energie může být až šest měsíců v roce podstatně redukována. Baterie není třeba, protože veškerá vyrobená energie jde přímo do spotřeby DS.

„Tomu tématu se věnujeme dlouhodobě,“ říká dr. Kuncek. „Prvním takovým projektem byla realizace dialyzačního střediska v Bruntále v roce 2008, což byla první nízkoenergetická pasivní budova pro dialyzační centrum. Od té doby jsme ušli kus cesty. V Teplicích je DS, které je takovým hybridem mezi stavem roku 2008 a stavem v roce 2024. Naše poslední dva projekty už v sobě zahrnují vše, co jsme za současného stavu poznání schopni pro trvalou udržitelnost udělat. Jde o DS Praha 4 Ohradní, které vstupuje do provozu letos v létě, a zároveň budujeme novou kapacitu v Třinci, kterou dokončíme na konci roku 2024.“ 

Tyto projekty mohou sloužit jako vzor pro pacienty, zaměstnance jiných oddělení v nemocnici, zúčastněné strany a komunitu tím, že implementují zelené strategie do každodenní praxe a podporují ekologicky odpovědné postupy a chování.

Konkrétní technologická řešení

Ing. Jiří Michalík se ve své části přednášky zaměřil na konkrétní technologická řešení pro zelenější dialýzu. Centrální míchací systém včetně rozvodu koncentrátu je řešení, které dnes v Česku používá více než deset procent dialýz. Tento systém snižuje potřebu transportu vody napříč Evropou a manipulační nároky na personál, což vede k efektivnějšímu a ekologičtějšímu provozu.

Při běžném provozu se v DS provede 50 dialýz za den. Při klasické dialýze to představuje manipulaci s 50 kanystry a zvedání a přemísťování 250 kg denně. Zdrojová kapsle, která se používá při zelené dialýze, je pětkrát menší než produkt v kanystrech, vydrží nejméně tři dny a je umístěna na pojízdné paletě. Odpadní manipulace s kanystry odpadá, personál se díky tomu může více věnovat pacientům, a stejně tak odpadá i náročnost na skladové prostory.

„Snížení ekologické stopy je ještě více znatelné v redukci plastových odpadů, kdy se dostáváme již téměř na minimum, tedy snížení o 98 procent,“ říká Ing. Michalík. „Například zdrojové kapsle jsou vratné k opakovanému použití (15×), dají se sterilizovat a jejich používání je vysoce efektivní a šetrné k životnímu prostředí.“

Dalším ekologickým řešením je centrální horká dezinfekce rozvodu permeátu společně s monitory. Náklady na energii spotřebovanou při procesu jsou rovnocenné nákladům na dezinfekční prostředky. Toto řešení nejenže šetří čas personálu, ale je další úsporou ve spotřebě elektrické energie a vody, a to díky nižší spotřebě monitorů na ohřev vody a kratšímu dezinfekčnímu procesu bez nutnosti kontroly přítomnosti dezinfekčního prostředku.

Je samozřejmě důležité myslet i na výběr spotřebního materiálu a jeho obaly. Můžeme volit produkty s menším obsahem plastu, ať už jsou to jehly, katetry, koncentrátové kanystry, nebo vaky. Při domácí hemodialýze lze některý spotřební materiál používat opakovaně. A v neposlední řadě je důležité myslet i na důsledné třídění odpadů. 

Závěrem lze říci, že budoucnost dialýzy je bezesporu zelená. Mnoho malých řešení dává jen jako celek velký smysl.