Narodila se v roce 1972 v Brně. Vystudovala brněnskou Fakultu výtvarných umění VUT v ateliéru malby Jiřího Načeradského, kde absolvovala v roce 1999. Pak se přesunula do Prahy, kde dnes tvoří ve svém karlínském studiu. Kromě toho, že je vynikající malířkou a kreslířkou, je také autorkou několika realizací pro divadlo a film (pracovala například na snímcích Poslední sezóna režiséra H. Bočana nebo Bestiáři režisérky I. Pavláskové, naposledy na slavném zahraničním seriálu Borgiové režiséra O. Hirschbiegla aj). Její tvorba se pohybuje na pomezí abstrakce a figurace, přičemž v obou případech užívá Irena přesvědčivého expresivního gesta. Své malby vytváří hlavně intuitivně - za klíčové považuje to, jak dané téma, jeho koloristické nebo kresebné a malířské zpracování, cítí. Irena Křivánková totiž maluje srdcem.
Kdy tě napadlo, že se staneš malířkou? A jaká byla cesta k cíli?
Měla jsem štěstí, že jsem nikdy nemusela přemýšlet o tom, co bych chtěla v životě dělat. Tak ve čtyřech letech, kdy jsem dostala svoje první vodovky, jsem věděla, že budu malovat. I přesto, že cesta nebyla úplně jednoduchá, pro mě byla jedinou volbou.
Jaká témata tě nejvíce lákají? Jak při své práci postupuješ?
Malování je pro mě výrazový prostředek toho, co zažívám a cítím. Proto se během posledních deseti let v mých obrazech tolik měnila témata - od autoportrétů z dětství, krajin z Austrálie, buldočků Dustyho a Badyho, nebo motýlů, až k volnému abstraktnímu pojetí pocitu v poslední sérii obrazů „Inside out.“ Pár posledních měsíců jsou mým tématem květiny. Většinou mám konkrétní barevnou představu o finálním obrazu - během malování pracuji s náhodou a to mě baví. Je to prostě vytváření nové reality. Upřednostňuji velký formát, který mi dává pocit naprosté svobody. A mám většinou rozpracovaných víc obrazů, odcházím od nich a zase se k nim vracím, podle toho, jak si to žádají.
Co teď chystáš nového, čím se zabýváš?
Bohužel je to pár dní, kdy ke mně přišla velmi smutná zpráva o odchodu našeho pana profesora Jiřího Načeradského. Galerie města Blanska připravila květnovou výstavu jeho absolventů a k této příležitosti jsem namalovala velkoformátový obraz nazvaný „Proměna“, který jsem věnovala právě vzpomínce na Náču, jak jsme mu s láskou říkali. Jinak mám v plánu samostatnou výstavu, kde bych ráda představila nové obrazy, tak mě čeká spousta práce. No a čas od času se věnuji nástěnným malbám a také výtvarné práci pro film a divadlo, což je pro mě vítané zpestření. Někdy je naprosto nutné utéct ze samoty ateliéru zase do davu.
