Pokud se chceme bavit o stresu, je nutné nejprve říci, že v určité úrovni stresu se nacházíme neustále a stresu se nedá zbavit nikdy. Je přirozenou součástí našeho života. To, co si myslíme o stresu, je potencionálně důležitější než stres samotný. Stres je ve své podstatě reakcí našeho těla na požadavky pocházející zevnitř nebo z našeho prostředí. Tyto nároky, nebo chceme-li stresory, se samozřejmě mohou lišit svojí intenzitou podle toho, zda musíme složit zkoušku nebo zda nám hoří dům nad hlavou.
Stres a výkon jako rovnocenní partneři
Mezi stresem a výkonností je velmi úzký vztah. Vlivem stoupajícího stresu stoupá i naše výkonnost, ta se ale s narůstajícím stresem v určitém bodě zlomí a začne klesat. To, že výkonnost od určitého bodu stresu klesá, je příčinou řady prokrastinací. Prokrastinátoři se velmi diví, proč nejsou schopni dosáhnout svého cíle, čím to je, že se jim daří hůře a hůře, když se tak snaží. Řešením je snížení nároků a snahy, což povede paradoxně k vyššímu výkonu.
V době kosmického boomu, kdy se aktivně zkoumaly možnosti osídlení jiných planet, se experimentovalo s uzavřeným ekosystémem. Postavily se ohromné uzavřené skleníky, které byly zaplněny flórou, a sledovalo se, jestli je schopná dlouhodobě přežít. Stala se zajímavá věc. Flóře se dařilo dobře, ale vysazené stromy začaly po dosažení určité výšky padat. Ve sklenících se vyskytl vítr, a tak stromy padaly. Za normálních podmínek vítr stromům pomáhá vyvinout dostatečný kořenový systém, a jsou tak pevnější. Co z toho vyplývá? Můžeme říci, že při nízké úrovni stresu může být náš život nudný, až depresivní. Naopak při vysoké úrovni stresu nám hrozí vyhoření a kolaps. Nehovořme tedy o tom, jak proti stresu bojovat nebo jak se ho zbavit, ale hledejme jeho optimální úroveň – to je klíčem ke všemu.
Druhým rozhodujícím faktorem účinku stresu je kromě intenzity čas. Podle doby trvání můžeme stres rozdělit na:
- akutní (trvá minuty až hodiny),
- epizodický (trvá jako akutní stres, ale opakuje se častěji, než je normou),
- chronický (trvá měsíce a roky)
Během pandemie koronaviru se zhoršil psychický stav u 60% respondentů
V průběhu pandemie provedla iniciativa #delamcomuzu dotazníkový průzkum s 1 500 respondenty z celé republiky. Vzešlo z něj, že zhoršení psychického stavu během pandemie pocítilo přes 60 % dotázaných a dominantní emocí byla úzkost. Většina respondentů prožívala větší stres a právě u pracovníků v první linii byl zaznamenán zvýšený stres do hranice vyhoření, až kolapsu. Patnáct procent z dotázaných uvedlo, že se jejich psychický stav naopak zlepšil. Vysvětlení je jednoduché. Pokud se nacházeli v zóně před optimálním výkonem, zvýšení jejich zátěže vedlo k optimálnímu bodu, a tudíž k lepšímu výkonu.
Jak můžeme s negativním stresem pracovat?
U každého z nás se stres projevuje trochu jinak a každý organismus reaguje na stresové situace různou mírou stresu. Co někoho rozpaluje do běla, může druhého nechávat ledově klidným, a naopak. Nepoměřujte se s ostatními, jak zrovna tuto situaci zvládají oni. Jindy můžete klidně najít současné hrdiny stát na židli, protože se bojí malé myši.
K tomu, abychom mohli se svým stresem dobře pracovat, je nutné pochopit externí a interní faktory, ze kterých se samotná stresová reakce skládá:
Externí faktor pochází jednoduše z našeho okolí. Taková akutní stresová reakce může být například na nečekané pozvání na pohovor k nadřízenému, epizodický stres může vznikat ze sporů se sousedem nebo jako chronický stres z náročného zaměstnání. Řešení takových stresových faktorů je ze své podstaty externí: např. připravit se pořádně na pohovor či vyhýbat se tématům, která souseda provokují k hádkám.
Interní faktor stresové reakce vychází mimo jiné i z toho, jak situaci vnitřně vidím a vnímám. Pozvání od šéfa na pohovor mě může stresovat jenom proto, že jsem v práci nový a slyšel jsem od kolegy, že šéf je pes. Ve skutečnosti si váš nový kolega chtěl jenom udělat legraci a šéf vás chce pochválit za to, jak se vám zatím daří. Hádky se sousedem můžeme ve skutečnosti vyvolávat my, protože máme potřebu mít neustále ve sporech navrch a nechceme ustoupit ani o píď.
Zatímco s externími faktory si dokážeme poradit sami, s interními se již dostáváme do větších potíží.
S interními faktory si sami dokážeme obecně poradit v rozmezí od akutních reakcí až k epizodickým. Na internetu či v literatuře existuje obrovské množství informací a návodů, které spadají právě do těchto dvou kategorii. V případě epizodických či chronických interních stresů se již neobejdeme bez odborné psychoterapeutické (nebo i psychiatrické) pomoci. Dosažení změny zde vyžaduje systematickou dlouhodobou práci, která může trvat v rozmezí měsíců až let.
Ať už se ale rozhodnete pro to, že si pomůžete sami či si přizvete na pomoc odborníka, veškerá pomoc se dá rozdělit do tří kategorií podle místa svého účinku na práci s tělem, s emocemi a s myšlenkami.
Tak se třeba můžete dočíst, že při stresu máte např. hluboce dýchat (tělo) nebo naučit se přijmout a kontrolovat svůj strach (emoce) či si pomyslet, že to není tak špatné (myšlenky). Do stejných kategorií se dají rozdělit celé psychoterapeutické směry KBT (myšlenky), bodyterapie (tělo), gestalt (emoce).
To, jaký druh intervence či psychoterapeuta si vybrat, záleží na tom, co vám osobně vyhovuje. Žádná z cest není lepší než druhá. Berte to spíše jako vchod, který se vám líbí nejvíce, protože dříve nebo později budete muset stejně vstoupit i do ostatních dvou dveří.
Pár tipů, "jak vyzrát na stres"
- Není špatné požádat o pomoc.
- Stres je lepší řešit dříve než pozdě.
- Zbytečným stresovým situacím je lepší se vyhýbat než jim čelit.
- Při silné akutní krizi se nebojte zavolat na krizovou linku, je anonymní.
- Pro řešení tématu epizodického a dlouhodobého stresu vyhledejte odbornou psychoterapeutickou pomoc.
- Nečekejte změny ze dne na den, většinou se jedná o běh na dlouhou trať.
Projekt #delamcomuzu
V důsledku vyhlášení nouzového stavu a uzavření provozoven se psycholog Pavel Pařízek ocitl doma a bez stávající klientely. „Z ničeho nic jsem zůstal doma, s velkým časovým prostorem a otázkou, co dál? Ve zprávách jsem sledoval, jak má zdravotnický personál napilno, a přiznám se, že jsem těm lidem záviděl jejich jasnou užitečnost. Ptal jsem se sám sebe, co mohu jako psycholog v této situaci vlastně dělat? Je tu vůbec něco?“ popisuje zakladatel iniciativy Pavel. Pavel se odhodlal a dal na svůj facebookový profil nabídku, že ten, kdo bude cítit potřebu, může během epidemické krize využít jeho služeb zdarma. Status měl mezi kolegy velký ohlas a plno kolegů se pod stejným hastagem k výzvě přidalo. Vznikly webové stránky a připojilo se celkem 650 profesionálů. Zdravotníkům v době pandemie byla i psychologická pomoc od odborníků z tohoto projektu.