Jste primářem ortopedického oddělení. Chtěl jste vždy operovat kosti?
Vždy jsem chtěl operovat. Původně jsem měl představu o nějakém malém chirurgickém oboru. Jako kluk jsem modelařil, a tak mne představa řezání a šroubování na ortopedii lákala. Zmýlil jsem se však v tom, že je ortopedie malý obor.
Jak dlouho se ortopedii věnujete?
Letos v srpnu to bude přesně dvacet let, kdy jsem nastoupil na ortopedii.
Co je vaše největší „hobby“? Operace velkých kloubů, nebo chirurgie ruky?
Dříve jsem se převážně zabýval operacemi ruky a artroskopiemi velkých kloubů. Po nástupu do funkce se můj zájem musel přesunout směrem k endoprotetice. Ruku si však nechávám pořád, tak jak jste to nazvala, jako své pracovní „hobby“.
Když se řekne ortopedie, o jak rozsáhlém oboru mluvíme?
Pokud bychom to vzali nadneseně a opravdu ze široka, pak od hlavy k patě. Na každé části těla si ortoped najde něco, co by mohl operovat.
Kolik máte za sebou operací velkých kloubů a kolik operací ruky?
Žádné statistiky si nevedu, ale budou to už stovky, ne-li tisíce.
Co je pro operatéra nejsložitější?
Nyní mne napadají dvě podstatné věci. Nejprve je důležité při operacích vyřešit vzniklou komplikaci a za druhé vysvětlit pacientovi, že jej bohužel nemůžeme operovat.
Dočetla jsem se, že někdo při operacích na sále poslouchá hudbu, někdo vyžaduje naprostý klid. Jak je to u vás?
Já rád poslouchám při práci hudbu. Mám rád tvrdší rock, ale to mi moc netoleroval zbytek operačního týmu. Nakonec jsme se dohodli na rockovém rádiu, kde jsou skladby přijatelné pro všechny. Avšak někdy nastanou situace, kdy se hudba vypíná
a je potřeba absolutní klid a soustředění na probíhající operaci.
Když se zaměříme na operace rukou, s jakými problémy k vám nejčastěji chodí pacienti?
S degenerativním postižením kloubů, poúrazovými stavy nebo syndromy z přetížení.
Patří ruka mezi často zranitelná místa na těle?
Ruka jako pracovní nástroj je často vystavována riziku poranění a ano, patří tedy mezi zranitelnější místa na lidském těle.
Patří operace ruky mezi populární odvětví? Kolik máme u nás specialistů na chirurgii ruky?
V dnešní době je chirurgie ruky již dosti rozšířená. Když jsem začínal já, skoro jediné pracoviště, kde se dalo něčemu přiučit, byl Ústav chirurgie ruky a plastické chirurgie ve Vysokém nad Jizerou. Postupem let se vytvořila skupina nadšenců,
kteří založili Společnost chirurgie ruky, začaly se pořádat anatomické kurzy na kadaverech, specializované semináře a kongresy. Počty zájemců se rok od roku zvětšovaly a troufám si odhadovat, že dnes už je na každém ortopedickém pracovišti někdo, kdo se rukou zabývá.
Vždy je nutno být připraven na horší nález, než jaký lze vyčíst z předoperačních rentgenových snímků.
Jak moc je složité operovat dětskou ruku oproti dospělé?
Podle věku dítěte jsou ruce menší a některé kostičky jsou ještě chrupavčité, některé mají růstové zóny. A právě proto každé poranění nebo ne zcela precizně provedená operace může znamenat celoživotní handicap. Chirurgie dětské ruky proto patří
do rukou opravdových odborníků v tomto oboru.
Na jakou operaci ruky nikdy nezapomenete?
Na první endoprotézu kořenového kloubu palce a první endoprotézu zápěstí.
Na co je potřeba si dát u rukou největší pozor?
Ruka je složitý orgán, kde je, zjednodušeně řečeno, velmi delikátní souhra „kostry“ a „měkkých tkání“. Jelikož ortoped operuje převážně na kostech a kloubech, nesmí operací poškodit okolní tkáně a šlachy, které těmito částmi pohybují. Krásně opravený kloub, který se nehýbe, je pacientovi k ničemu.
Máme se v tomto oboru ještě hodně co učit?
Samozřejmě.
Jaká je podle vašeho názoru budoucnost a vývoj chirurgie ruky?
Z pohledu ortopeda předpokládám rozvoj endoprotetiky kloubů a počítačového 3D plánovaní rekonstrukcí poúrazových deformit.
Mění se anatomie rukou u nových generací, například u těch, které více používají novodobou techniku?
Na změnu anatomie jako takové je potřeba dlouhý časový vývoj. Lze však pozorovat zvyšující se četnost postižení u některých profesí. Jako příklad uvedu syndrom karpálních tunelů nebo tenisové lokty u pracujících s myší u počítače. Čas ukáže, jaké
postižení budou mít naše děti z neustálého psaní a hraní na mobilních telefonech.
Co z rukou umíte vyčíst krom toho, zda se člověk potí, nebo má ruce hrubé či jemné?
Jaký člověk je nebo jaký ho čeká osud, vyčíst neumím... Podle tvaru, deformity, zhrubění kontury kloubů, trofiky měkkých tkání lze však odhadnout, co pacienta tíží. Osobně však podle toho člověka nehodnotím, pokud za mnou s nějakým problémem nepřijde přímo na pracoviště.
Vaší specializací je také endoprotetika a operace velkých kloubů. V období pandemie koronaviru tomuto odvětví není přáno. Přesto je potřeba dělat různé operace, ať už revizní, nebo mnohé jiné. V jakém režimu fungujete?
V této době není opravdu endoprotetice přáno. Naše pooperační jednotka intenzivní péče (JIP) je obsazena interními a neurologickými akutními covidovými pacienty. Ortopedické oddělení nyní slouží pro covid pozitivní pacienty. Naše sestry, ale i my lékaři se o tyto pacienty staráme. Bohužel musíme odkládat i revizní operace, protože nemáme pacienty po operaci kam uložit. Musíme však řešit akutní infekce endoprotéz nebo periprotetické zlomeniny. Pro tyto pacienty musíme hledat lůžka na jiném oddělení.
Jak dlouho se to takto dá ještě zvládnout?
To nedokážu odhadnout. V minulém roce jsme byli omezeni v operativě celkem tři měsíce, letos je obnovení zatím v nedohlednu. Navíc jsme na konci loňského roku dokončili stavbu nové budovy s komplexem ambulancí, kde je pět ambulancí ortopedických, anesteziologická a protetická ambulance a další ortopedická stanice. Ambulance od nového roku využíváme, ale nové oddělení zeje zatím prázdnotou.
Jak se k této situaci staví lékařský personál i samotní pacienti, kterým se posouvají operace, na které už i tak dlouho čekali?
Veškerý zdravotnický personál je již značně fyzicky i psychicky vyčerpán. Přáním každého z nás je návrat k běžnému režimu, a to co nejdříve. Na tomto místě bych chtěl vyslovit obdiv a poděkovat našim sestřičkám, které jsou teď nasazeny na covidovém oddělení, kde vykonávají velmi náročnou práci. Naši ortopedičtí pacienti jsou naštěstí převážně chápaví a někteří mají sami z operací v této době obavy.
Jak revizní operace velkého kloubu probíhá?
Každá revizní operace probíhá jinak. Záleží na příčině revize, kterou může být například infekce, opotřebení artikulačních povrchů či uvolnění komponent. Vždy je nutno být připraven na horší nález, než jaký lze vyčíst z předoperačních rentgenových snímků.
A následná rehabilitace?
Vždy se snažíme provést revizní operaci s použitím implantátů tak, aby po revizní operaci byla možná standardní rehabilitace jako po primární operaci. Ne vždy se to však daří a v závislosti na tom je pak rehabilitace upravena podle doporučení operatéra.
Po jak dlouhé době se musí kloub vyměnit?
To je opět individuální. Záleží na příčině revizní operace. Když se mne pacient na ambulanci ptá, jak dlouho mu kloub vydrží, s nadsázkou použiji přirovnání s automobilem: „Když se auto huntuje, tak dlouho nevydrží, i kdyby to byl mercedes.“ Nicméně s vývojem nových implantátů se předpokládá i prodlužování jejich životnosti.
Existuje nějaká věková hranice, kdy už je na tak složitou operaci pozdě? Nebo naopak kdy nastane ten pravý čas na tento typ operace?
Věková hranice by neměla existovat. Jediné, co případnou revizní operaci neumožní, je celkový interní stav pacienta. Vždy platí, že riziko operace by nemělo převážit rizika pro zdraví pacienta.
Změnu pozoruji v posunu od cementovaných implantátů k necementovaným, což odráží i snižování věkové hranice pacientů.
Často se stává, že lidé si říkají, že počkají do vyššího věku, aby již „nemuseli“ na revizní operaci. Co na to říkáte? Setkáváte se s tímto přístupem?
Občas se s tímto názorem na ambulanci setkávám. Většinou jsou to pacienti, kteří nemají až tak limitující potíže a stále ještě váhají. Spíše se dnes však setkáváme s posunem věkové hranice níže, nečeká se na vyšší věk, jak to bývalo dříve. S vývojem
moderních implantátů se prodlužuje i jejich životnost. Zastávám názor, že operace by měla nastat v okamžiku, kdy je již pacient výrazně limitován v běžných činnostech. Proč by se měl třeba čtyřicátník trápit bolestí, nemoci sportovat, užívat si života? Lepší je podstoupit operaci a „nejlepší léta“ života prožít plnohodnotně. Nejmladšího pacienta jsme na našem pracovišti operovali v osmnácti letech.
Jak moc jsou tyto operace nebezpečné?
Každá operace nese rizika jak z operace samotné, tak i z pooperačních komplikací. V medicíně není nic stoprocentní. Naší snahou musí být, aby se bezpečnost těm stům procentům co nejvíce blížila.
V minulém roce jsme byli omezeni v operativě celkem tři měsíce, letos je obnovení zatím v nedohlednu.
Mohou nastat nějaké rizikové situace?
Na to raději ani nemyslet.
Co vás dnes udivuje na operacích velkých kloubů oproti době, kdy jste v medicíně začínal?
Patřím do generace ortopedů, pro něž při nástupu do oboru byla endoprotetika kolenních a kyčelních kloubů již standardní operací. Změnu pozoruji v posunu od cementovaných implantátů k necementovaným, což odráží i snižování věkové hranice pacientů.
Na co jste ve své kariéře nejvíce hrdý?
Opět se vrátím k již zmiňované ruce. Je to právě vlastní metoda neinvazivní operace lupavých prstů ruky pouze za pomoci injekční jehly.
Vím o vás, že se aktivně věnujte potápění. Pomáhá vám tato záliba vypnout od tak náročné práce?
Aktivně bych to nenazval, jsem spíše jen rekreační a občasný potápěč. Je to krásný relax, pod vodou posloucháte každý svůj nádech a výdech, pomalu proplouváte podvodním světem a pozorujete ryby, které před vámi kupodivu neprchají. Všechny starosti může člověk nechat dočasně nad hladinou. Dokonce i na potápění měla však covidová pandemie negativní dopad. Cvičné bazény byly uzavřeny a potápěčské akce se nekonají.
Jak jste se k potápění dostal?
Jsem spíše teplomilný typ, mám rád letní a vodní sporty. Potápění mne vždy lákalo. Poukaz na kurz potápění jsem dostal od ženy k narozeninám, a jelikož je k potápění potřeba parťák, zapojil jsem ji do toho taky.
Jak jinak ještě relaxujete?
Mými nejoblíbenějšími relaxačními aktivitam jsou cyklistika a turistika. Na horském kole jsem dříve najezdil přes dva tisíce kilometrů za sezonu, nyní už z časových důvodů není bohužel tolik možností. Volné chvíle teď spíše využíváme k rodinným
výletům na hory. Také rád cestuji a poznávám cizí země.