Maratonská sezona: Kdo nemá naběháno, riskuje

Euforii z běžeckého výkonu může velmi rychle vystřídat úplné vyčerpání, dezorientace, ztráta vědomí nebo i srdeční zástava. Sezona českých hobby, výkonnostních a vrcholových běžců je v plném proudu. Pozor ale na kolapsové stavy. „Bez tréninku nebo rychle po covidu je účast na dálkových bězích hazardem se zdravím,“ říká uznávaný profesor vnitřního lékařství, lektor Aesculap Akademie a vrcholový triatlonista Martin Matějovič.

V jaké kondici jsou čeští běžci po covidu?

Pandemie covidu-19 měla a stále má nebývalé dopady na fyzickou aktivitu a sport. Dotkla se nevyhnutně jak profesionálních, tak rekreačních sportovců. Přesná data za Česko asi neexistují, nicméně výzkumy jinde v Evropě ukazují významný vliv komunitního lockdownu na pohybovou aktivitu. U univerzitních studentů se snížila pohybová aktivita o 30 % a běžná populace stráví pasivním sezením o 50 % více času než dříve.

Kolik bych měl mít naběháno, aby pro mě účast na maratonu byla bezpečná?

Do toho se propisuje mnoho proměnných. Věk, zdravotní stav, vytrvalecká historie a představa o časovém výsledku jsou ty hlavní. Dobré je, pokud vlastní přípravě na maraton předchází sezona, ve které má člověk za sebou alespoň jeden či dva půlmaratony zaběhnuté v dobré kondici. S jistou mírou zjednodušení lze říci, že v závislosti na našich fyzických předpokladech a cílech potřebujeme alespoň 4–6 měsíců systematického běžeckého tréninku pravidelně 4–5× týdně. K tomu je minimálně jednou týdně potřeba věnovat se posilování, mobilitě a balančnímu cvičení. Postupně by měl být sportovec schopen absorbovat 60–80 km týdně. Důležité je také běhat v různých motivech, které rozvíjejí vytrvalost, tempo i sílu a rychlost.

Existuje nějaká bezpečná časová doba po prodělání covidu-19 či jiného respiračního onemocnění, kdy může člověk absolvovat maraton? Nebo naopak kdy by ho rozhodně běžet neměl? 

Covid-19 je nové multisystémové infekční onemocnění s reálnými dlouhodobými důsledky, nikoliv jen běžné nachlazení. A to platí i pro zdánlivě klinicky lehké průběhy. Naprostý základ je proto návrat k výkonnostnímu sportu neuspěchat ve snaze dohnat zameškané. Ani v objemu, frekvenci či v intenzitě tréninku. I po lehkém a nekomplikovaném průběhu onemocnění není doporučen návrat k plné intenzitě a objemu tréninku za dříve než 2–3 týdny postupného navyšování zátěže. Společně s předchozím 10denním klidem jde tedy o 3–5 týdnů od začátku onemocnění. 

Je vhodné, aby lidé po těžším průběhu covidu maraton absolvovali bez toho, aniž by prošli lékařskou prohlídkou?

Pokud sportovec prodělal těžší průběh onemocnění, tedy například několik dní trvající horečky, měl výraznou únavu, nález zápalu plic, dušnost či byla nutná hospitalizace, a plánuje návrat k systematickému tréninku na maraton nebo jakéhokoli výkonnostního sportu, je lékařská prohlídka po 4–6 týdnech klidového režimu doporučena. Poradit se s lékařem je také vhodné v situacích, kdy se při návratu k tréninku objeví zdravotní potíže, jako třeba nepřiměřená dušnost, bolesti na hrudi, pocity bušení srdce, vyšší než obvyklá klidová srdeční frekvence nebo neúměrná pozátěžová únavnost.

Jaká je prevence kolapsového stavu?

Klíčové je mít naběháno. Kdo nemá naběháno, riskuje. Velmi důležité je také nezávodit, nejsem-li na 100 % zdráv. Čeká-li nás závod při vysokých teplotách, je na místě se předem na tyto podmínky s dostatečným předstihem adaptovat. Při samotném výkonu jde zejména o prevenci přehřátí a dehydratace. Opatření je rozumné zahájit již před startovním výstřelem – vyhledávat stín, pokud to jde nerozcvičovat se na přímém slunci a ve vyšších intenzitách, chladit se například vlhkým studeným ručníkem a vypít přibližně 0.5 litru tekutin 2 hodiny před startem.

A v průběhu závodu?

Obecným, byť v závislosti na podmínkách jen orientačním pravidlem, je příjem tekutin v množství 150–200 ml každých 15–20 minut nebo podle pocitu žízně. Pozor ale také, aby příjem tekutin nebyl nadměrný. Neplatí, že více znamená lépe. Přehnaný příjem tekutin je zejména u pomalejších běžců, kteří na trati stráví delší čas a více toho vypijí, spojen s rizikem rozvoje hyponatremie, kdy dochází ke snížení množství sodíku v krvi. To může vyústit v závažnou zdravotní komplikaci se zmateností, poruchou vědomí a nebezpečím křečí či otoku mozku.

Stačí pít pouze vodu nebo to chce „něco navíc“?

Z tekutin jsou vhodné iontové nápoje s obsahem sacharidů a minerálních látek, vhod přijde například střídání s Coca-Colou. Držme se ale toho, co máme vyzkoušené z tréninku. Využijme každou příležitost k chlazení, například na občerstvovacích stanicích. Zásadní je nepřecenit své výkonnostní možnosti a přizpůsobit jim své tempo. Nezapomínat na lehké, prodyšné oblečení volného střihu a světlých barev a určitě běhat s pokrývkou hlavy.

Když už kolapsový stav přichází, jak ho poznám a co udělat?

Je vhodné znát a naučit se rozpoznávat časné varovné známky nastupujícího problému a adekvátně na ně reagovat. Kolaps z vedra patří mezi nejčastější, a není-li včas rozpoznán, může rychle vyústit v život ohrožující stav. Pokud zaznamenáme neobvyklou svalovou únavu, celkovou slabost, malátnost, poruchy koordinace, hučení v uších, nevolnost, až zvracení, závrať, mžitky před očima, bolesti hlavy, je potřeba okamžitě zastavit, začít chladit tělo, schovat se do stínu, doplnit tekutiny a ideálně pod dohledem zdravotníka počkat, až se stav vrátí do normálu.

Existuje mimo stínu nějaký další návod na rychlé a účinné zchlazení?

Ideální je využít tzv. chladících zón, kde jsou např. vany plné studené vody. V nich se sportovci účinně zchladí a kromě okamžité pomoci při přehřátí organismu je to i výborná regenerační terapie po skončení závodu. V případě, že se objeví zjevné potíže s koordinací, tedy že se sportovec „motá“, působí opilým dojmem, je dezorientovaný, někdy na výzvy organizátora reaguje podrážděně, až agresivně, chce závod za každou cenu dokončit a odmítá pomoc, jedná se již o vysoce alarmující projevy, které jsou projevem tepelného poškození centrální nervové soustavy. Jsou nepochybnou známkou selhání fyziologických funkcí. Pokud nejsou učiněna bezprostřední opatření, může dojít k bezvědomí či generalizovaným křečím. Při rozvoji těchto příznaků je kromě výše uvedených opatření zcela nezbytné předat sportovce okamžitě do péče lékaře, v žádném případě nečekat na spontánní vývoj!