Čím dál častěji se z médií dozvídáme o úspěšných transplantacích různých orgánů, a to jak ve světě, tak v České republice. Pracoviště IKEM, na kterém působíte jako přednosta Kliniky nefrologie, má s transplantacemi ledvin vynikající výsledky. Je to ale pro pacienty opravdu nejvhodnější způsob léčby?
Pacienti s chronickým selháním ledvin moc možností nemají a transplantace ledvin představuje nejlepší metodu léčby jejich onemocnění. Pokud se navíc pro pacienta podaří najít vhodného žijícího dárce, dalo by se říct, že má vyhráno. V České republice, na rozdíl od západní Evropy a Spojených států, jsou však počty transplantací od žijících dárců ve výrazné menšině, což nám dělá velké problémy.
Proč je podle vás počet dárců ledvin v České republice tak nízký?
Domnívám se, že mezi hlavní důvody patří především nedostatečná informovanost pacientů, kteří se dostatečně nezajímají o způsoby léčby svého onemocnění. Neptají se svých ošetřujících lékařů nebo v transplantačních centrech, jaké jsou možnosti a co by pro ně bylo nejlepší. Kdyby to dělali a více se zajímali, rychleji by se pro ně mohli najít vhodní dárci, a v ideálním případě by se ani nemuseli dostat na dialýzu.
V současné době již ani není podmínkou transplantace shodná krevní skupina dárce a příjemce ledviny. Nejlevnějším řešením situace je párová výměna (tzv. zkřížená transplantace), kdy se ledviny vymění mezi páry, u kterých transplantace není možná (pro nekompatibilní krevní skupinu nebo přítomnost anti HLA protilátek). Pacientům je pak úspěšnou transplantací ledviny je zkvalitněn život a českému zdravotnictví ušetřeny miliony korun, protože finanční prostředky vynaložené na transplantaci ledviny jsou v porovnání s několikaletým setrváním pacientů na dialýze výrazně nižší.
V České republice působí celá řada soukromých subjektů poskytujících dialyzační služby. Spolupracujete v transplantačním programu s některými z nich?
Ano, spolupracujeme. Například velmi vítám, že nám společnost B. Braun Avitum umožnila mít na svých pracovištích proškolené ambasadorky, jejichž úkolem je informovat pacienty o možnostech transplantací. Vnímám to jako první krok k navázání hlubší spolupráce, která bez vzájemné součinnosti mezi nefrologickými pracovišti a transplantačními centry nemůže správně fungovat. Nefrologické ambulance jsou totiž většinou prvním místem, kam směřují kroky lidí se začínajícím onemocněním ledvin. Pokud tito specialisté budou mít dostatečné povědomí o nesporných výhodách transplantací a budou naše aktivity podporovat, můžeme pomoci více pacientům.
Kolik transplantací ledvin ročně v IKEM provedete?
Patříme mezi jedny z největších transplantačních center v Evropě a ročně provedeme kolem dvou set transplantací ledvin. Z tohoto počtu jsme například loni provedli dvacet devět transplantací od žijících dárců, a před čtrnácti dny naši chirurgové dokonce uskutečnili transplantaci od dárce s nebijícím srdcem. Byl to velice náročný proces, kdy se musely prostřednictvím speciálního zařízení udržovat orgány prokrvené a následně byly během tří minut vyjmuty ledviny, které byly rychle transplantovány dvěma pacientům. V současné době jsou již pacienti v domácím léčení.
Jaká je vlastně úspěšnost těchto operací z hlediska příjmu orgánu pacientem a jak dlouho transplantovaná ledvina funguje?
Úspěšnost operací je velmi vysoká. V prvním roce po transplantaci je úspěšnost transplantací od žijících dárců 95-97% a od dárců se smrtí mozku 92-94%. Transplantovaná ledvina od dárce se smrtí mozku vydrží průměrně devět až deset let a od žijícího dárce osmnáct až dvacet let! Zde je zřejmé, že darování ledviny od žijícího dárce má své opodstatnění a pro život transplantovaných pacientů velký význam.
Česká transplantační společnost se dlouhodobě snaží budovat povědomí o transplantacích od živých dárců. Jak si v tomto směru Česká republika stojí v porovnání se zbytkem světa?
Zatím velmi špatně. Dneska víme, že v USA je provedeno 40% transplantací ledvin od živých dárců a v Holandsku je to dokonce 50%. Nám bližší Německo jich provede ročně přes 20%, ale v České republice jich uděláme pouze 10%! Máme potenciál dostat se na úroveň našich sousedních států, ale je zřejmé, že výrazně zaostáváme. U nás v IKEM provedeme asi 15% operací od živých dárců. Jsme tedy o třetinu před celostátním průměrem, ale pořád bychom měli udělat o deset transplantací více, abychom se dostali na úroveň Německa.
Jak dlouhé jsou čekací lhůty na transplantaci ledviny?
Čekací listina neznamená, že jste někde v zástupu a postupně se posouváte v řadě. Délka vašeho čekání závisí na vhodném dárci, krevní skupině, antigenech apod. Například pokud máte krevní skupinu 0, tak průměrná čekací doba je více než dva roky. V případě krevní skupiny B je to zhruba půl roku až rok. Celkově se dá říct, že na vhodnou ledvinu čekáte asi rok a půl.
Kolik dialyzovaných pacientů je zařazeno na transplantační waiting list?
V České republice je něco málo přes šest tisíc dialyzovaných pacientů a z toho jich je na transplantačním waiting listu zařazeno asi šest set. Z pacientů indikovaných na transplantaci je to tedy 10%!
To je pouhá desetina. Nemělo by to číslo být trochu vyšší?
Mělo, a věříme, že se brzy zvýší. A především že se navýší počet živých dárců.
Nedávno jsem se dočetla o tzv. preemptivních transplantacích. Co to znamená?
Znamená to, že pacientovi je provedena transplantace v době, kdy ještě není dialyzován. Je to samozřejmě podmíněno tím, že pacient za prvé přijde včas a za druhé už má vhodného dárce. Může ale rovněž nastat situace, že pacientovi ledviny selhávají velmi pomalu a těsně před zahájením dialyzační léčby je zařazen na čekací listinu. Má-li štěstí, najde se pro něj vhodný dárce velmi rychle a dialýze se vyhne úplně.
Takže z čistě ekonomického, ale i lidského hlediska je nejvhodnější, když se pacient se závažným onemocněním ledvin dostane na transplantaci ještě předtím, než skončí na dialýze?
Jednoznačně. Musíme ale vědět, že pacientovi ledviny opravdu selhávají a že je vhodným kandidátem na transplantaci, tedy že nemá žádné druhotné problémy, kvůli kterým by zákrok nemohl být proveden. Proto musí být správně vyšetřen.
Pane profesore, děkuji za rozhovor.