Chod nadace sponzoruje Petr Sýkora s kamarádem a spoluzakladatelem Janem Černým zcela z vlastních zdrojů. Na začátku vložili do projektu, u kterého si nebyli vůbec jisti, zda se v naší zemi ujme, 25 milionů korun a doufali, že i u nás lidé nejsou vůči cizímu neštěstí laxní a k projektu se připojí. O tom, jak to všechno začalo a zda se přidali další partneři i jednotlivci, jsem se bavila přímo s Petrem, mužem, na němž si vážím jeho nesmírné pokory a velkého srdce.
Když řekneme rakovina a děti, ihned si to většina z nás spojí s Dobrým andělem, který pomáhá rodinám, v nichž někdo touto nemocí trpí. Proč zrovna toto onemocnění?
Přestože jsme o onkologickém onemocnění dětí snad všichni slyšeli nebo četli, ve skutečnosti na takovou situaci není nikdo připravený. Je to pro každou rodinu, i kompletní a dobře fungující, velká rána. Obvykle jeden z rodičů přestane prakticky ze dne na den pracovat nebo úvazek sníží. Zároveň vznikají nové náklady. Přestože na peníze v první fázi, respektive po sdělení diagnózy, obvykle nemyslíme, po týdnech a měsících, kdy onemocnění trvá, často přicházejí i finanční starosti.
Jak vznikla nadace Dobrý anděl a jaká je v ní vaše role?
Dobrého anděla přivedl na svět na Slovensku prezident a filantrop Andrej Kiska spolu se svým kamarádem Igorem Brosmanem a v roce 2010 přijel Andrej do Prahy popovídat si s podnikateli o svých zkušenostech z podnikání a také, a to především, o Dobrém andělovi. Na jeho přednášce byla má žena Jindra, kterou to velice zaujalo. Za týden už jsme seděli v Popradě a přemýšleli o tom, jestli a případně jak Dobrého anděla přinést k nám do Česka.
Na čem je založena pomoc Dobrého anděla a jak si Dobrý anděl vybírá, komu pomůže?
Pomoc je založena na vzájemné solidaritě mezi lidmi. Na jedné straně jsou lidé, kteří soucítí s ostatními a chtějí jednoduše a adresně pomáhat druhým. Na druhé straně jsou rodiny, kde buď dítě, nebo některý z rodičů trpí onkologickým onemocněním, případně kde dítě má jiné vážné dlouhodobé onemocnění.
Kontrolujete nějak rodiny, které žádají o pomoc? Nebojíte se zneužití?
Dobrý anděl má přesně definováno, při jakých diagnózách a v jakých životních situacích pomáhá, a kdy už nikoli. Nelze totiž pomoci všem. Pokud rodina podmínky splňuje a zašle správně vyplněnou přihlášku, kde diagnózu potvrdil lékař, rádi ji zařadíme mezi příjemce pomoci. A uděláme to rychle. V případě potřeby i do 24 hodin. Každá rodina prochází obnovovacím přihlašovacím procesem každých šest měsíců. Opět za součinnosti lékaře. Na potvrzování přihlášek se v posledních sedmi letech podílelo již 3 000 lékařů a sociálních pracovnic. Patří jim za to velký dík. Máme tedy vysokou míru jistoty, že známe diagnózu i vývoj zdravotního stavu pacienta. Kromě toho máme některé další kontrolní procesy. Jistě, při počtu několika tisíc rodin, kterým již Dobří andělé pomohli, musí čas od času dojít ke zneužití. Jsem však přesvědčen, že bude minimální.
Máte kolem sebe nepopsatelné množství lidských příběhů. Přesto se musím zeptat, zda existuje nějaký, který si našel místo hluboko ve vaší duši a nikdy na něj nezapomenete?
Hluboko do srdce se jich vryla celá řada. Nejsilnější asi zůstane ten první…
Paní Milada z Vlašimi, maminka dvou dětí, onkologicky nemocného dvouletého Péti a jeho starší sestřičky Michalky. Často trávila s Péťou celé týdny na onkologii v pražském Motole. O dcerku se v její nepřítomnosti starala matka bývalého manžela. Malý Péťa bohužel své nemoci podlehl, tehdy jsem pochopil naplno, že vážná nemoc v rodině kromě obrovské osobní a fyzické bolesti znamená často odchod ze zaměstnání a velké finanční problémy.
Ovlivnila vás nějak práce s těmito rodinami?
Každého z nás ovlivňuje to, co děláme. Díky Dobrému andělovi vidím, a vlastně my všichni vidíme, že zdraví není zdaleka samozřejmé. Bohužel ani u dětí. Také kolem sebe vidím velkou odvahu a kladu si otázku, zda bych ji pak v podobné životní zkoušce měl já sám, jak bych asi obstál? Nu, a také mám příležitost pracovat s celou řadou mimořádných lidí. Mimořádných jak svými schopnostmi, tak charakterem. To je krásné. To je ta největší radost.
Co vás tedy vedlo k přechodu do neziskového sektoru a konání dobra?
Připravenost zkoušet zcela nové věci. Pochopení, že mohu použít peníze i to, co umím, k jinému účelu než jen budování firmy.
Změnilo se vaše vnímání života, když jste se z „velkopodnikatele“ stal de facto přes noc mecenášem?
Každý z nás vidí svět přes filtr své vlastní mysli. Jako podnikatel jsem viděl především další podnikatele, zákazníky, příležitosti. Jako sportovec jsem vnímal závodníky, závody, výzvy. Jako člověk, který spoluzaložil charitativní organizaci, vidím kolem sebe práci druhých nadací a lidí, kteří pomáhají. Jsou všude kolem nás. Dříve jsem je nevnímal.
Dočetla jsem se, že úspěšní podnikatelé se často považují za meritokraty. Osoby, které tvrdí, že pokud jsou ony úspěšné, i všichni ostatní mohou být bez problému úspěšní. Stačí jen proto něco udělat. Cítíte to stejně, nebo se vaše optika nahlížení na svět díky Dobrému andělu změnila?
I když bychom si to přáli, všichni nemáme, a to ani zdaleka, stejnou startovní čáru. Podobně i v průběhu života dochází ke zlomům, které ze dne na den všechno změní. Otázkou je, jak se s takovými situacemi dokážeme vyrovnat. Někoho srazí a druhý z nich vyjde silnější. Ne nutně bohatší nebo zdravější, ale vnitřně jako silnější, lepší člověk.
Kolik je dnes Dobrých andělů a jaký je počet rodin, kterým andělé pomáhají?
Dobrých andělů je v současné době přes 90 000 a rodin, které obdržely nedávno pomoc, je 3 217.
Jak motivujete lidi, aby se stali dárci?
Se souhlasem odvážných rodičů a dětí sdílíme některé příběhy nemocných. Aby lidé, potažmo dárci, měli možnost jejich situaci porozumět a rozmyslet si, zdali se aktivně zapojí.
Jsou mezi dárci i vaši kamarádi?
Asi ano (smích ). Kamarádů se na to záměrně neptám. Nechtěl bych lidi a kamarády škatulkovat podle toho, zdali jsou nebo nejsou Dobrými anděly.
Jakou částku průměrně měsíčně lidé dávají?
Necelých 300 korun. Podstatnější je to, že Dobrým andělům nenavrhujeme žádnou konkrétní částku, kterou by mohli či měli pomáhat. Každý z nás má velmi odlišné možnosti. Každý je jinak velkorysý. Měla by to být taková částka, která dárci, Dobrému andělovi a jeho rodině, nebude chybět v rozpočtu. Tedy spíše částka drobnější.
Lze nějak popsal typického dárce? Můžeme hovořit o tom, že jsou to spíše lidé z nižší, střední nebo vyšší vrstvy?
Jsou to lidé, kteří se umí vcítit do podobné situace. Mezi Dobrými anděly jsou i lidé, kteří si odpykávají trest ve vězení, a paradoxem je, že mezi rodinami jsme měli, a jistě stále máme, i rodiny policistů. Nikdy nevíme, kdy budeme potřebovat pomoc. A někdy pomoc přijde od někoho, od koho bychom ji ani nečekali.
Dokonce jsem se dočetla i o projektu pro firmy – Zde pracují Dobří andělé. Jak to funguje?
Firmy nás často oslovovaly s nabídkou spolupráce, například s nápadem, že jistou část z prodeje výrobků či služeb věnují rodinám nemocných. My se však snažíme propojovat konkrétní lidi s konkrétními lidmi. A tak se zrodil nápad, že se Dobrým andělem může stát nejen firma jako taková, ale také lidé, kteří v ní pracují.
Jak vidíte budoucnost Dobrého anděla?
Do budoucnosti nevidím, ale myslím, že bude v příštích letech dobrá, protože v Dobrém andělovi pracuje dvanáct opravdu šikovných a dobrých lidí. Samá děvčata (smích ).
Co vás mimo Dobrého anděla naplňuje?
Běžné a jednoduché věci, rodina, čtení…
Máte při tak vytíženém rozvrhu čas na rodinu?
Ano, mám. Snažím se být s rodinou, co nejvíce to jde. Mám rád například naše společné sportovní aktivity, ať už se jedná o výlety na kolech nebo o pravidelný běh.
Pokud relaxujete, jak nejraději trávíte volný čas?
Venku na vzduchu.
Protože nás čekají Vánoce, nabízí se také otázka, jak a kde je budete trávit?
Budeme s celou rodinou na horách, v malé chalupě, pořádně se utaháme venku, pak na nás v teple padne únava, budeme pít čaj a povídat si. Zpívat si a hrát hry.
Dodržujete nějaké vánoční zvyky a tradice?
Ano, většinu z nich. Hlavně jistou jednoduchost a prostotu. Jen půlnoční obvykle zaspíme.
Co byste popřál čtenářům a Dobrým andělům do nového roku 2019?
Lásku, radost z práce a moudrost.
