Stimuplex HNS12 - SENSe
Vznik nového stimulátoru pro blokádu periferních nervů a zásadní změnu umožnila jednoduchá myšlenka. Pomocí proměnlivé délky elektrických impulzů nervového stimulátoru lze vyhledávat nervy snadněji a rychleji, posunem jehly je možné lokalizovat nervovou pleteň - bez ztráty svalové odpovědi. Poté, co jsem touto technologií provedl téměř pět set blokád periferních nervů, používám již jen tuto metodu a k původnímu postupu se nevracím.
Pro pochopení, jak tato metoda funguje, je třeba si uvědomit, jakým způsobem dosud většina lékařů provádí nervové blokády. Jehlu připojíme ke stimulátoru, namíříme ji směrem k nervu, zavedeme ji přes kůži a stimulátor zapneme. Ten vysílá před jehlu elektrické impulzy konstantní délky.
Zpočátku, když jsme ještě od cílového nervu daleko, amplitudu impulzů zvýšíme. Jakmile se dostaneme do těsné blízkosti nervu, proud vyvolá záškuby svalu, který je inervován cílovým nervem. Jehlu pak pomalu posunujeme a snižujeme přitom amplitudu, dokud nedosáhneme svalových záškubů při velmi nízké intenzitě proudu. To je známkou toho, že hrot jehly je velmi blízko nervu nebo uvnitř nervové pleteně - tj. přesně v místě, kam je třeba aplikovat anestetikum.
Stimuplex HNS12 - SENSeTento postup, ačkoli vypadá jednoduše, není zdaleka tak bezproblémový. Často musíme jehlou složitě pátrat ve tkáni
a vpichovat ji do různých směrů, abychom nalezli správnou pozici, ve které dojde k vyvolání svalové odpovědi. Každý lékař přitom prožil řadu zklamání a frustrací z opakované ztráty správného místa při bezděčném pohnutí jehlou. I nepatrná změna směru jehly způsobí ztrátu cílového nervu. Metoda funguje na principu naváděcího zařízení opakovaným vysíláním dlouhých a krátkých impulzů. Dlouhý impulz může vyvolat svalovou odpověď i tehdy, je-li jehla ještě daleko anebo nemíří přímo k nervu. Dokonce i když má tento impulz stejnou intenzitu proudu jako kratší impulzy, přináší díky své délce větší náboj. Zprvu uvidíte pouze jeden záškub za vteřinu. Čím více se k nervu blížíte, svalovou odpověď začínají vyvolávat kratší impulzy a výsledkem jsou tři záškuby
za vteřinu.
Tento zdánlivě malý rozdíl přináší klinicky velmi významnou změnu. Po dosažení motorické odpovědi mohu jehlu zavádět hlouběji do různých stran a hodnotit sílu a/nebo rychlost svalových záškubů. Mohu měnit směr jehly
k silnějším nebo rychlejším záškubům, aniž se záškuby zcela vytratí. To mi také poskytuje zpětnou informaci o strukturách obklopujících nerv, díky čemuž se mohu vyhnout nesprávným nervům nebo si vybrat za cíl dva nervy najednou. Při blokádě ischiadiku mohu například jehlu zavést tak, abych získal odezvu jak na n. tibialis, tak i na n. peroneus, a záměrně působit na jeden nerv více než druhý.
Při míře selhání, které činí u bloků pouhé jedno procento, tato pomůcka úspěšnost této procedury nezlepší. Zkušeným lékařům však umožní pracovat rychleji a méně zkušeným snadněji, což je
pro naše pacienty jistě nemalým přínosem.
William F. Urmey, MD
Institut speciální chirurgie,
Weill Medical College Cornell University,
New York City
Převzato z koncernového materiálu Newsletter, 2/2008
* Tento článek obsahuje výhradně osobní názor autora. Lékaři jsou povinni stanovit vhodný léčebný postup pro každého svého pacienta podle vlastního uvážení.