Svou povinnost vůči ženě a dítěti splnil aktem oplodnění, zbytek už je na ženě. A jestli dítě zemře, je to samozřejmě její chyba.
Tak to také mělo dopadnout i s malým chlapečkem, kterému pomohli na svět lékaři z dobročinné organizace Dorra, již jsme darovali intravenózní léky, jehly, dezinfekční přípravky, chirurgické rukavice, obvazové materiály a příslušenství k infuzím.
Krásný chlapec bohužel po nezbytném císařském řezu nedýchal, neměl žádnou srdeční akci, neplakal. Lékaři z České republiky naštěstí přivezli resuscitační set pro novorozence, chlapečka dodýchávali a naředili mu potřebné léky. Zaintubovat jsme novorozence nemohli, s endotracheální kanylou bychom jej neměli kam umístit, plicní ventilaci místní neměli ani pro dospělé. Situace byla tedy jasná - buď bude dýchat sám, nebo zemře. Čas hrozně utíkal. Léky jsme museli podat jehlou zavedenou do horní části bérce, protože nebylo možné najít ani tu nejmenší žílu. Po necelých třiceti minutách nepřetržité resuscitace jsme nahmatali puls a po dalších i spontánní dechovou aktivitu! A devadesát minut po porodu poprvé zaplakal! Byl to krásný okamžik pro nás pro všechny,“ cituje MUDr. Dalibor Stoszek, který misi zorganizoval a chlapečka ošetřoval.
Chlapeček byl přesunut na místní Neonatal ICU“, novorozeneckou JIP. Nikdo nevěděl, zda tam mají volný inkubátor, a většina vlastně ani netušila, jestli mají vůbec nějaký… (Mají dva… Úplně nové, darované, nikdy nepoužité…) Pediatři a sestry byli příjemní, ale bylo vidět, že s podobnými pacienty se setkávají jen velmi vzácně. A vtom nám došlo proč. V podstatě celé dvě hodiny o novorozence neprojevil nikdo z místních nejmenší zájem. Gynekolog naložil poslední steh a zmizel a z chodby operačních sálů se ozýval veselý smích sester. Dítě je buď živé, pláče, nebo je mrtvé. Nic mezitím,“ doplňuje Dalibor Stoszek.
Hlavní příčinou tu není nedostatek peněz nebo vybavení, jak se traduje především pro země západního světa, aby otevřely své peněženky, ale nedostatek vůle dělat věci správně a zanedbatelná hodnota lidského života. I kdyby bylo v nemocnici deset inkubátorů a dýchacích přístrojů, nikdo na ně novorozence nenapojí, neboť by s tím bylo mnoho práce navíc.
Chlapeček přežil první noc a dostal i jméno. Gatiso. Nemá však ani zdaleka vyhráno. V nejbližších dnech na něj čekají infekce, záněty a velmi pravděpodobně i následky dlouhého nedostatku kyslíku v mozku. Příběh má tedy pro nás šťastný konec. A pro Gatisa...? Moc mu držíme palce!