Jeden z párů zapojených do řetězové transplantace v pražském IKEM byl vybrán v Dialyzačním středisku B. Braun Avitum Uherský Brod. Zdravotnické noviny proto oslovily jeho vedoucí lékařku MUDr. Markétu Kratochvilovou, aby měli možnost nahlédnout problematiku párových výměn i pohledem „zdola“, tedy z terénu.
Nebýt elánu vašeho a vašich kolegyň i kolegů v regionech, nebylo by ani výkonů typu řetězových transplantací. V čem je pro vás největší motivace, když uvážíme, že se úspěšnou identifikací dárce a příjemce v podstatě připravíte o klienta dialýzy - a „smetanu“ v podobě mediální slávy stejně slízne někdo jiný, tedy pracoviště, které rekordní výkon provede?
Mojí hlavní motivací je naděje pacienta na kvalitnější život. Především pak zlepšení prognózy a délky přežití v případě úspěšného provedení transplantace. U pacientů s nutností náhrady funkce ledvin je transplantace od žijícího dárce jednoznačně tou nejlepší možností. Jsem velmi ráda, že je možné provádět i v České republice párovou výměnu u pacientů, u kterých není shoda v krevní skupině s jejich příbuznými či emotivně spřízněnými dárci. Počty pacientů tím sice klesají, ale to by rozhodně nemělo zpomalit prosazování nových postupů a kvalitu lékařské péče.
Předpokládám, že identifikace páru, který se zúčastnil aktuální řetězové výměny, nebyla ani prvním, ani jediným počinem vašeho pracoviště na poli úspěšného zařazování pacientů do transplantačního programu.
Dva další naši pacienti se svými dárci na tento typ transplantace čekají. Jeden pár bude pravděpodobně zařazen do následující párové výměny v IKEM a dalšího pacienta čeká tento výkon preemptivně, to znamená, že zhorší-li se renální parametry natolik, že bude potřeba náhrada funkce ledvin, bude také zařazen do párové transplantace.
Za poslední rok jsme mimo jiné z našeho střediska B. Braun Avitum Uherský Brod zařadili na čekací listinu čtyři pacienty - a tři z nich již v Centru kardiovaskulární a transplantační chirurgie v Brně podstoupili úspěšnou transplantaci. To je další obrovský úspěch, který nás moc těší.
Naší snahou je pacienty odeslat preemptivně, tedy před zahájením chronické dialyzační léčby. Samozřejmě nabízíme tento typ transplantace i pacientům v dialyzačním programu. Pacient, který se únorové párové výměny účastnil, byl již několik let dialyzovaný.
Nakolik je dnes ještě obtížné hovořit s pacienty, resp. jejich zdravými blízkými, o možnosti transplantace orgánu od žijícího dárce? Pokročila osvěta dostatečně, resp. dělají pro ni dost např. plátci zdravotní péče či ministerstvo zdravotnictví?
Myslím si, že hlavní problém není jen transplantace od živého dárce, ale bohužel i od dárce kadaverózního... O možnosti transplantace ledviny od žijícího dárce hovoříme včas se všemi pacienty, u kterých se blíží nutnost náhrady funkce ledvin, aby měli dostatek času popřemýšlet a probrat vše s blízkými.
Hlavním problémem je, že většinou starší pacienti nechtějí ani pomyslet, že by přijali ledvinu od svého příbuzného či blízkého. Kromě toho nechtějí své sourozence či životní partnery nijakým způsobem ohrožovat a stává se, že tuto variantu odmítnou ještě předtím, než se jich přímo zeptají. Naprosto odlišné je to v případě rodičů, kteří jsou ochotni udělat cokoli pro své děti - byť by už byly třeba i dospělé.
V rámci dialyzačních středisek B. Braun Avitum osvětu šíříme nejen u našich pacientů, ale jsme také partnery komunitního webu ledviny.cz, kde naši lékaři odpovídají na dotazy. Každý rok navíc po celé republice masivně podporujeme akce ke Světovému dni ledvin, otevíráme naše střediska široké veřejnosti, nabízíme jí zdarma preventivní vyšetření a konzultace. Naší velkou snahou je také úspěšné příběhy zveřejňovat v médiích, a zvyšovat tak povědomí o prevenci i léčbě onemocnění ledvin u co nejširší veřejnosti. Obecně si však myslím, že osvěta stále dostatečná není.
Vaše pracoviště je součástí řetězce obdobných zařízení fungujících pod značkou B. Braun Avitum. Jak vám a vašim pacientům pomáhá spojení s partnerem z oblasti zdravotnického průmyslu?
Do začátku minulého roku jsem pracovala ve státních zdravotnických zařízeních. Nefrologickému oboru jsem se učila pět let na Klinice nefrologie 1. LF UK a VFN v Praze. Ze zkušeností získaných tam čerpám dodnes. Poté jsem pracovala v Nemocnici TGM v Hodoníně, kde jsem se věnovala spíše obecné interně, ale i nefrologii. Obecně fungování zdravotnického zařízení pod zkušenou a úspěšnou firmou je, podle mého názoru, méně svazující, co se týče omezení a limitů. Jsem ráda, že zde mohu vykonávat práci nefrologa s velkou podporou, což je hlavní výhodou především pro pacienty.
Převzato ze Zdravotnických novin 6, příloha Lékařské listy plus, 2013, se souhlasem redakce
