Roman Kraus v podcastu Medicína: Koncem roku snad budeme normálně žít

V roli ředitele FN Brno strávil celých 15 let. Zkušenosti z vrcholového managementu organizace zaměstnávající více jak 5 tisíc lidí se nyní snaží uplatnit v roli předsedy zdravotnického výboru Senátu. Roman Kraus už světlo na konci tunelu vidí a říká: „Musí být více očkovacího personálu a musíme se ponaučit.“

Máme za sebou rok s covidem-19. Jak si Česko podle Vás vedlo?

Během první vlny jsme vypadali jako premianti. V další fázi jsme ale ztratili čas. Nechali jsme se jednoduše omámit vítězstvím a nepřipravili jsme se na další vlny, které nutně musely přijít.

V evropském kontextu se nám v oblasti očkování daří řekněme průměrně. Byl byste pro, aby se očkovací personál rozšířil tak, jako je to běžné v zahraničí?

Jednoznačně ano. Dali jsme si taková kritéria k očkování, která nás, až budeme mít dostatek vakcín, budou brzdit. Až bude vakcín dost, zjistíme, že nám chybí očkovací kapacita. Očkovat by mohli také hasiči, lékárníci, či Český červený kříž. Tito lidé běžně v Evropě očkují a funguje to.

Na co tedy čekáme? Nemělo by se to tedy už řešit dopředu?

Podle mě mělo. Ale to je opravdu otázka Ministerstva zdravotnictví.

Jaký názor máte na vakcínu Sputnik?

Vakcína je vyrobena známými odborníky i známými laboratořemi. Je jedno, ze které země vakcína je, pokud je schválená. Což tahle zatím není. Pokud se tak stane, budeme rádi, že máme k dispozici další vakcínu.

Nechal byste se neschválenou vakcínou naočkovat?

Zásadně ne. Nechápu politiky, kteří to prosazují.

Troufnete si odhadnout, kdy a jak v česku pandemie skončí?

Dělat prognózy, jak to bude za měsíc je velmi složité. Já doufám, že letos se dostaneme do stavu, kdy budeme schopni na konci roku normálně žít.

"Během první vlny jsme vypadali jako premianti. V další fázi jsme ale ztratili čas."

Vezmeme si poučení do budoucnosti?

Věřím, že ano. Například povodně pro nás byly velkým ponaučením. Nyní máme výborně připravené protipovodňové plány. Měli bychom tedy v rámci krizového řízení státu nachystat nově pandemické plány a být na ně ale opravdu připraveni. Dává mi smysl vznik apolitického orgánu pro krizové řízení, který bude nezávislý na vládě a skutečně bude naplněn pouze odborníky. A především bychom měli získat zpět důvěru lidí a uvědomit si svoji pokoru vůči přírodě.

Odbočme od covidu-19. Jaký máte názor na přesun některé nemocniční péče do péče ambulantní?

Dovedu si to představit. Je to trend, který je na celém světě nezastavitelný. Technologie se mění a řadu věcí lze skutečně dělat ambulantně nebo takzvanou jednodenní chirurgií. Když se podíváme třeba na oční či kožní lékařství, tak tady už pacienti dneska téměř hospitalizovaní nejsou.

A jak se díváte na podporu domácí péče u dlouhodobých pacientů?

To je další věc. Řada věcí by se měla převést do domácí péče. Ať už je to zdravotní péče, sociální nebo mixovaná zdravotně-sociální péče. Lidé jsou raději doma. Je to také ekonomicky efektivní. Nezastavitelným trendem jsou pak také určité prvky vzdáleného přístupu, telemedicíny. Tahle epidemie nám třeba ukázala, že bylo štěstí, že jsme měli elektronický recept už běžící stoprocentně. To jsou trendy, které je potřeba podpořit, medicína se v tomto ohledu měnit bude a je to dobře.

Kde vidíte možnosti, jak ve zdravotnictví ušetřit?

Musíme do budoucna zvýšit příjmy do všeobecného zdravotního pojištění. To je jedna věc. Podle mého názoru nás určitě nemine něco jako doplňkové pojištění. Takové, které bude dobrovolné, klienti si budou moci vybrat různé pojistné plány od zdravotních pojišťoven. Musí to být ale vytvořeno tak, aby to bylo sociálně citlivé. A akutní péče musí být pokryta celá, bez jakýchkoliv poplatků.

A chápu to dobře, že podle vás je dalším „šetřícím“ pilířem ono již zmiňované vyvedení ambulantní péče z nemocnic?

Přesně tak. Přesun některé péče do domácí péče, do stacionářové. To ve své podstatě vždy vyjde ekonomicky laciněji, protože nejdůležitější položkou jsou dnes personální náklady.

Máte představu, kolik procent nákladů tvoří?

Ve fakultních nemocnicích se to pohybuje někde mezi 42-45 procenty, u vysoce specializovaných zařízení někde kolem 40. Ale u následných péčí náklady stoupají až na 80 procent. Takže musíme hledat cesty, jak poskytnout stejný rozsah a stejnou kvalitu péče za pomoci menšího množství vysoce kvalifikovaného personálu.