Zdravotníci trénují na virtuální JIP

Jihočeská společnost Virtual LAB, která je dceřiným startupem společnosti Holistic Management, se zabývá poradenstvím v oblasti plánování strategie a vzdělávání. Od jiných podobně orientovaných společností se liší především tím, že klade značný důraz na využívání virtuální reality. Společně s B. Braun tak vyvinuli školicí modul pro zdravotníky poskytující akutní dialýzu.

Společnost Holistic Management se před několika lety rozhodla začít experimentovat s využíváním nástrojů virtuální reality. Úspěch se dostavil velmi brzy. Začala tedy přemýšlet o tom, co všechno lze s virtuální realitou v rámci vzdělávacích procesů dělat. Založila proto startup Virtual LAB, a to včetně vlastního vývojářského oddělení. Dnes má v rámci ČR jedno z nejširších portfolií využití virtuálně rozšířené reality mimo herní průmysl. Dominantní je zvláště v oblasti zdravotnictví a školství. Proč právě v těchto oblastech?

„V době covidu nás napadlo, že když už něco takového děláme pro jiný průmysl, proč to nepřeklopit do zdravotnictví. A začali jsme objíždět nemocnice,“ říká ředitel společnosti Virtual LAB Leoš Kubíček. Vzhledem k tomu, že zdravotnictví bylo pro tuto mladou firmu nové pole, potřebovala partnera pro konzultace, který je schopen říci, jaký virtuální trénink vůbec dává smysl. Tímto partnerem se stala společnost B. Braun. Poté, co tyto společně vytvořily základní ideový model, nastoupili 3D grafici, kteří tento model zoptimalizovali, a následně programátoři, kteří vše potřebné takzvaně rozhýbali.

Virtual LAB nyní nabízí trénink ovládání samotných lékařských přístrojů, tedy bez simulace léčebných zákroků. Tímto způsobem lze totiž zdravotníka velmi rychle a efektivně naučit ovládat daný stroj či přístroj. V plánu je však i vyšší úroveň tréninku, tedy rozšíření o virtuálního pacienta. 

„Když potřebujete koncentrovat veškerou svoji pozornost na to, jak ovládat přístroj, mohlo by vás rozrušit, že máte v zorném poli také pacienta, který je třeba v kritickém stavu. Jakmile se však dostaneme do fáze, že bude zapotřebí připojit na přístroj pacienta a řešit nějakou terapii, v simulaci se samozřejmě avatar pacienta objeví,“ vysvětluje Leoš Kubíček.

Velkou výhodou pro práci firmy Virtual LAB je fakt, že finální produkt, který uvádí na trh, nemusí schvalovat žádná instituce. Předpokládá se totiž, že výrobce je za poskytovaný vzdělávací proces odpovědný a má své kurzy náležitě akreditované. Pokud je tomu tak, je zcela na něm, zda se rozhodne do výuky začlenit nástroje virtuální reality. Předností je rovněž to, že aplikace nabízí mnoho jazykových mutací, což je obrovskou výhodou pro cizojazyčně mluvící nemocniční personál. 

Firma nabízí i variantu multiplayer, tedy trénink více osob současně. „Já jako certifikovaný trenér mohu coby avatar dohlížet například na to, jak se vzděláváte v tom, jak připojit a nastavit plicní ventilátor. Pokud je to třeba, mohu zasáhnout a určitý úkon vám předvést nebo zkorigovat. Velikost skupiny je však limitována výukovými potřebami, optimální počet je čtyři nebo pět osob,“ popisuje Leoš Kubíček.

Platforma výukových scénářů

Jaké konkrétní výukové možnosti toto virtuální prostředí nabízí? Aktuálně je to výuka ovládání plicního ventilátoru. V nejbližší době by měla přibýt možnost výuky ovládání přístroje pro dialyzační léčbu OMNI. K dispozici by měla brzy být i výuka ovládání zdravotnického lůžka Linet. Seznam výukových scénářů se však bude dále rozrůstat. Cílem podle Virtual LAB je, aby si z něj konkrétní nemocnice mohla vybrat právě ty přístroje, které má k dispozici. 

Do budoucna firma plánuje učinit z této aplikace jakési tržiště. To znamená, že vznikne platforma, která umožní výrobcům zdravotnických přístrojů vytvářet si určité části scénářů samostatně. Tito výrobci si jen nahrají 3D model a ten v příslušné aplikaci zoptimalizují. Podle potřeby si pak nastaví požadovanou úroveň obtížnosti scénáře a následně jej mohou distribuovat konkrétním nemocnicím k výukovým účelům. Tvorba kompletních simulačních scénářů a jejich dalšího vývoje ale zůstane z důvodu značné náročnosti plně v kompetenci společnosti Virtual LAB. 

„V současné době již na prototypu testujeme propojení virtuální reality s fyzickými simulátory člověka, nyní zatím jen na případu kardiopulmonální resuscitace. Ten nám však skýtá velmi dobrou příležitost nasimulovat pro zasahujícího zdravotníka velmi stresující prostředí, včetně rozličných hmatových vjemů, které poskytuje fyzická figurína,“ potvrzuje náročnost technologického vývoje Leoš Kubíček. 

Kritické situace

Obecně lze říci, že předností virtuální reality je to, že se díky ní lze učit bez lidské asistence a učící se může jednotlivé tréninky absolvovat tehdy, když má zrovna čas a chuť. Jinou věcí však je, že zhruba 50 % postupů, které je třeba zvládat na jednotkách intenzivní péče, nenatrénujete bez reálného pacienta v krizové situaci. To jinými slovy znamená, že přístroje jsou již natolik sofistikované, že na nich nelze uměle navodit akutní případ. A právě na tyto kritické situace se zaměřuje společnost Virtual LAB. 

„Tam, kde to jsem schopen natrénovat nějak jinak, nepotřebuji virtuální realitu. Když však potřebuji natrénovat nějakou krizovou situaci, má virtuální realita tu největší přidanou hodnotu. Neopotřebovávám totiž přístroj, protože jej nepotřebuji, a nepotřebuji ani pacienta. Virtuální realita je velmi užitečná rovněž tím, že díky ní mohu získat velmi detailní hodnocení toho, jak jsem celý trénink zvládl, případně jak bych měl příště postupovat lépe,“ vysvětluje dále Leoš Kubíček.

Virtuální realita umožňuje trénované osobě udělat dokonce i fatální chybu, tedy chybu, po níž pacient umírá. Analytika pak zpětně ukáže, kdy nastal zlomový okamžik, v němž se měl trénující zdravotník zachovat jinak. Takovouto zkušenost při tréninku v reálných podmínkách samozřejmě poskytnout nelze.

„K tomu, aby mohlo vše fungovat tímto způsobem, budeme potřebovat ještě zhruba jeden rok, možná jeden a půl roku. Nyní testujeme propojení na matematický fyziologický model člověka, který by nám toho již měl umožnit výrazně více. Právě teď jej testujeme na plicním ventilátoru,“ sděluje plány startupové společnosti Leoš Kubíček. 

V případě již zmíněné aplikace pro simulaci OMNI jsou již hotovy i jazykové mutace a ve zhruba patnácti státech světa nyní probíhá představování této aplikace a její testování. Její další ladění bude probíhat především s ohledem na případnou existenci určitých zásadně odlišných medicínských postupů. „I když vezmeme-li to zcela pragmaticky, výrobce by měl mít tento postup zcela zvládnutý a certifikovaný v zemích, kde je poskytován. To znamená, že replikovatelnost by měla být jednoznačná,“ upřesňuje Leoš Kubíček.

Nejvyšší přidaná hodnota

Vývoj v oblasti virtuální reality postupuje velmi rychle vpřed a trh roste exponenciálně. Příznivým faktem je to, že cílová skupina, tedy v tomto případě zdravotnická obec, již virtuální realitu akceptuje jako tréninkový nástroj. Je vcelku samozřejmé, že trhy od nás na západ jsou v tomto směru mnohem dále, nejdále je pak zřejmě trh v USA. Druhá věc je však to, na co se vývojáři soustředí. A zde je, zdá se, prostor pro Virtual LAB velmi otevřený. 

„Doposud jsme nenarazili na vývojářské studio nebo firmu, které by dělaly to samé, co děláme my. To znamená, že by byly zaměřeny na tento poměrně úzký segment, kde však má virtuální realita největší přidanou hodnotu. To jsou ty již zmíněné jednotky intenzivní péče,“ říká Leoš Kubíček a pokračuje: „Velmi často se virtuální realita používá k trénování postupů, jak správně přijít před operační sál, ustrojit se, umýt se či co činit na samotném operačním sále. K čemu asi není úplně nejvhodnější, je oblast, kde potřebujete jemnou motoriku. Proč se tím zatím ještě nikdo nezabývá, je samozřejmě dáno její složitostí. Potřebujete totiž mít nejen zákazníky, tedy nemocnice, ale i obchodní partnery, tedy výrobce.“ 

Vstřícnost vůči inovacím je však mezi firmami velmi odlišná a ne každá má pro oblast virtuální reality takový zápal a pochopení jako Virtual LAB. Tomuto startupu, jak Leoš Kubíček sám přiznává, velmi pomohl covid, ale postupem času se stále jasněji ukazuje, že to byl krok správným směrem. 

Co je hlavním smyslem

A jak bude virtuální realita vypadat za dvacet let? Těžko říci, protože to, co se odehrálo za posledních pět let, byl obrovský skok. Podle Leoše Kubíčka se stále více bude smazávat rozdíl mezi virtuální a rozšířenou realitou. 

„Pravděpodobně na ně budeme mít jedny brýle. Možná v tom určitou roli začne sehrávat holografické zobrazování, které zatím ještě není na takové úrovni, aby se mohlo stát běžným standardem. Myslím si, že zlomovým okamžikem bude zařízení, které uživateli nabídne obě varianty. Když tedy budete potřebovat využít virtuální realitu, brýle si zkrátka přepnete do tohoto módu. A naopak, když budete potřebovat rozšířenou realitu, zase si je přepnete zpět,“ uvažuje Leoš Kubíček. 

Předpokladem tohoto stavu však je, že technologické firmy budou spolupracovat a nebude jim vadit, že vedle jedné společnosti se objeví její přímá konkurence. Na prvním místě totiž musí být profesionální práce a komfort zdravotníků. V poslední době jsme si zvykli na to, že se nám vše platformuje, dává dohromady, koncentruje. 

S tímto záměrem začala budovat své tržiště i společnost Virtual LAB především na základě zpětných vazeb od zdravotníků. „Když jsme totiž přišli s prvním přístrojem, zdravotníci říkali, že je to skvělé. Obávali se však toho, že přijde další přístroj a ten bude mít jiné rozhraní. Kdo se to má pořád učit, namítali. Uvědomil jsem si tedy, že bychom měli vytvořit platformu, na kterou nalákáme všechny významné hráče. Dnes musím říci, že se nám to zatím daří, protože již na ní společně působí i firmy, které jsou v zásadě konkurenty,“ zdůrazňuje Leoš Kubíček. 

Právě na tomto snažení je dobře patrný vyšší smysl a cíl práce Virtual LAB, totiž jak zařídit, aby o pacienta bylo lépe postaráno a zdravotní personál byl k této péči lépe vyškolen. Fakt, že jsou k tomu použity přístroje od různých výrobců, je méně podstatný. „Musíme se možná nad to trochu povznést a říci si, co je vlastně hlavním smyslem tohoto specifického trhu,“ uzavírá Leoš Kubíček.