Jak začínala první Pacientská cesta v Česku

Nemocnice Šumperk jako první v České republice optimalizuje pobyt ortopedických pacientů v nemocnici. Z komplexního přístupu nazvaného Pacientská cesta mají významně profitovat pacienti i nemocnice. V čem přesně spočívá tento inovativní přístup? Jaké výhody přináší pacientům a co získá samotná nemocnice? O tom budeme mluvit s primářem ortopedického oddělení Nemocnice Šumperk Jánem Debrem.

Jste první, kdo Pacientskou cestu v Česku implementoval se vším všudy do svých procesů. Můžete nám ve zkratce popsat, o co v Pacientské cestě jde? 

Pacientská cesta je otevření se vstříc pacientům – snažíme se o lepší komunikaci a tok správných informací směrem od zdravotnického zařízení k pacientovi. Cílem je, aby se pacienti nebáli, operační zákrok tak dopadne lépe, než kdyby měl pacient strach. A dále směřujeme k tomu, aby se pacienti vraceli rychleji do aktivního života. 

A jaké jsou tedy ty konkrétní kroky? 

Pacientská cesta začíná osm až devět týdnů před nástupem pacienta do nemocnice. To se při iniciační schůzce setkávám s pacientem, přivítám ho v Pacientské cestě, a rozhodně ho zatím nezahlcuji informacemi. Během několika týdnů před operací pak pacientovi podáváme průběžně informace buď poštou, e-mailem, či přes pacientskou aplikaci, která je k dispozici pro chytré telefony. Je to v podstatě knížka implementovaná do formy aplikace, která pacientům podává postupně potřebné informace. Jsou tam i informace, na které by se pacienti třeba chtěli zeptat, ale stydí se nebo se nezeptají. Je možné zúčastnit se i pacientské školy chůze s berlemi, která má edukačně praktickou část, kam se mohou pacienti přijít poptat na to, co je zajímá, a vyzkoušet si, co je čeká. 

Na jaké typy operací Pacientskou cestu používáte?  

Pacientská cesta se týká plánovaných výměn nosných kloubů, takzvaných totálních endoprotéz kyčle nebo kolene. 

Jak podstatná je spolupráce pacientů? 

Pacientská cesta neznamená, že něco měníme pouze na straně nás, zdravotnického zařízení. Její podstata spočívá ve spolupráci, kooperaci. Nic nezakazujeme a nepřikazujeme, ale snažíme se pacientovi poskytnout informace, aby si mohl načíst, co ho zajímá, a aby se díky informovanosti cítil bezpečně. V rámci časné mobilizace se snažíme pacienty stavět několik málo hodin po výkonu. Ale není to podmínka, někdy to prostě nejde, a pak nebudeme tlačit na pilu. A právě tento přístup je dle zpětné vazby od pacientů velmi dobře vnímán. 

A co je pro pacienty v rámci přípravy na operaci nejdůležitější? 

Myslím si, že to, že mají správné informace, které je uklidní. Součástí poučení pacienta jsou i informace o tom, co pro sebe pacient může udělat sám – v oblasti aktivace, mobilizace, chůze, ale i změny jídelníčku nebo prevence infekce. 

Právě prevence infekce začíná být aktuálně veliké téma. Co pro to může pacient udělat? 

My ortopedi nemáme rádi některé běžné kamarády, kteří nám žijí na kůži, komenzální bakterie, zejména zlatého stafylokoka. Proto žádný ortoped nemá rád, když mu pacienti děkují, že má zlaté ručičky. Často s námi tyto bakterie žijí v rovnováze a nedělají žádné potíže. Ale při operaci dochází k porušení integrity kůže, navíc je pacient pod velikým stresem. A pak najednou pacientův imunitní systém nemusí mít nad těmi jinak neškodnými bakteriemi navrch, a bakterie se tak může dostat k protéze. To pak končí další operací a odstraněním protézy, a začínáme zase od začátku. Je řada věcí, kterými pacient může předejít problémům – používáním přípravků k provedení dekolonizace těla ústní dutiny a nosu, ale i zdravým životním stylem nebo třeba vyřešením potíží se zuby. To vše můžeme udělat, abychom minimalizovali rizika infekce, která je nejobávanější komplikací tohoto výkonu.

A jak to funguje s dekolonizací, pacient se na operaci připravuje už předem?

Pacientům zajišťujeme dekolonizační balíček. Je to soubor přípravků, které pacient používá minimálně tři dny před výkonem k dekolonizaci od vlasové části pokrývky hlavy přes dutiny až po kožní povrch.

Mluvil jste o časné aktivizaci pacienta. Je to tak, že je pacient schopný už čtyři hodiny po operaci ohýbat koleno

Není povinné, že musí každý pacient čtyři hodiny po operaci chodit. Je to důsledek změny v analgezii. Používáme rychleji působící anestetikum, které se píchá v takzvaném bloku, je to subarachnoidální blokáda. Většinou provádíme operaci ve spinální blokádě.
 

Takže pacient není pod celkovou anestezií?

Přesně tak. V případě, že je pacient hodně vystresovaný, můžeme ho uspat. Ale není to celková narkóza, ve které bychom museli zajišťovat všechny životně důležité orgány, jen takové pospávání, díky kterému pacient nevnímá negativně, co se kolem něj děje. Blok má poměrně krátké působení a je to hlavně motorická blokáda, která odezní poměrně rychle. Ale pak podáváme ještě lokální anestezii, která působí mnohem déle proti bolesti. Po operaci tedy nejdříve odezní motorická blokáda, ale pacient nevnímá ten kloub bolestivě, takže může začít chodit.

V čem je tak důležité, aby se pacient začal brzy hýbat?

Důležitá je důvěra pacienta, že operace dopadla dobře. To pak pomáhá v následujících dnech, kdy anestezie vyprchá. Je to velice motivující faktor. Je tam větší komfort pacienta, když ví, co ten kloub už pár hodin po operaci dokázal. Ve finále nám to zkracuje tu dobu do bodu, kdy už jsou pacienti soběstační, nezávislí a chodí nám po chodbách.

Podívejme se na to teď z druhého pohledu. Jak změny vnímal personál? A jaké jsou největší změny v tom procesu pro vás jako zdravotnické zařízení?

Každá změna s sebou nese vlnu nevole. Naštěstí velmi pomáhá pozitivní zpětná vazba od pacientů. Navíc přímo zaměstnanci ortopedického oddělení vidí, že jim to usnadňuje práci, když jsou pacienti dříve aktivní a samostatní.

Co se týká změn, rozebrali jsme si nový proces na prvočásti. Máme například nový management nástrojů – Fleet Care, kdy máme zjednodušeně řečeno operativní leasing na operační nástroje. Optimalizovala se síta, řekli jsme si, co skutečně potřebujeme, co je zbytečné. Nemusíme tedy manipulovat se spoustou nadbytečných nástrojů. Dále máme, a z toho mám velikou radost, navigaci Orthopilot, která je úplně nové generace, a umožňuje endoprotézu implantovat v mechanicky neutrální ose. Díky tomu protéza mnohem déle vydrží. 

Podle čeho jste Pacientskou cestu realizovali?

Vycházíme z konceptu ERAS – enhanced recovery after surgery, což znamená uzdravení po chirurgickém zákroku. Tento koncept vznikl na přelomu století v Holandsku u pacientů s kolorektálním karcinomem. Jeho cílem bylo zefektivnit cestu pacientů systémem. A postupně se tento koncept dostává i do ortopedie v Česku. Každá z nemocnic si koncept může uchopit podle sebe, dle svých možností. 

Kde vidíte budoucnost totálních endoprotéz?

To je těžké odhadnout, už za posledních 10 let se udělal obrovský pokrok. Samozřejmě mohou být další pokroky v rámci nových materiálů. Určitě stále ještě vidím potenciál v optimalizování celého procesu se zachováním komfortu pro pacienty. 

Zajímají Vás detaily implementace Pacientské cesty? Poslechněte si podcast s MUDr. Alanem Munteanu z vedení Skupiny B. Braun CZ/SK, který za rozvojem Pacientské cesty stojí.