Jak byste ortopedii charakterizoval a co by o ni měli lidé vědět?
Ortopedie se zabývá onemocněním pohybového aparátu. Ortoped sleduje pohybový aparát pacienta od kojeneckého věku až po jeho stáří. Řeší vrozené a vývojové vady, úrazy a následky po nich, degenerativní i nádorová onemocnění.
Ortoped je tedy jistým způsobem takový všeuměl. Musí mít sílu jako kovář a zároveň cit pro tu nejdrobnější práci a estetické vnímání pro celek jako takový. Souhlasíte s tím?
Jednoznačně. Ortopedie je tvůrčí obor. Napravujete, rekonstruujete, tvoříte. V tom vidím velký rozdíl proti ostatním chirurgickým oborům, a to je i to, co mě na ni právě stále přitahuje.
Bylo a je něco, co vás na ni naopak odrazuje?
Občas je to docela dřina.
Dokázal byste si vzpomenout a popsat, jaké to pro vás bylo, když jste byl úplně poprvé na sále, a celkově své medicínsko-ortopedické začátky?
Na ortopedickém sále jsem byl poprvé jako student medicíny ve třetím ročníku. Pamatuji si, že tehdy operoval pan docent Bozděch. Charismatický ortoped a operatér. Tenkrát to byl pro mě opravdu velký zážitek.
Když si spojíte své začátky a ortopedii, co vás jako první napadne?
Endoprotéza. Je to pravděpodobně jedna z nejefektivnějších a nejúspěšnějších operací v celé chirurgii.
Proč zrovna endoprotéza?
Úžasné na této operaci je to, že prakticky nemohoucího pacienta obvykle dokážete s pomocí endoprotézy velmi rychle vrátit do plnohodnotného života.
Jaké společenské trendy ženou dnes ortopedii vpřed?
Lidé dnes žijí velmi aktivně a dožívají se vyššího věku. Každé přetěžování pohybového aparátu vede k jeho poškozování. To se však nedá úplně zobecnit. Hraje zde roli řada dalších faktorů jako dědičnost, stav pohybového aparátu daného jedince, přidružená onemocnění, druh provozované činnosti a tak dále. Přesto je ale dnešním trendem vitalita stárnoucí populace. Ortopedie se významnou měrou podílí na tom, že lidé mohou prožívat svoje stáří plnohodnotně.
Právě se seniory jsou často spojovány operace velkých kloubů. Je tedy výměna kloubu, například kolene, pro ortopeda téměř dennodenní rutina?
Dá se to tak říci. Na našem pracovišti implantujeme zhruba 900 kloubních náhrad za rok. To znamená přibližně čtyři takovéto operace každý pracovní den. To už se asi dá nazvat rutinou.
Existuje nějaká věková hranice, do kdy může pacient podstoupit výměnu umělého kloubu?
Absolutní věková hranice neexistuje. U starých polymorbidních pacientů vždy musíme zvážit poměr rizika a benefitu pro daného jedince.
Jak dlouho vydrží v těle pacienta umělý kloub a jak často je potřeba operaci znovu podstoupit?
V ideálním případě by měla endoprotéza pacientovi vydržet do konce života. V současné době s postupnými inovacemi materiálů ze strany firem produkujících endoprotézy a se zdokonalováním operační techniky se tomuto ideálu blížíme u náhrad kyčelního kloubu. U náhrad kolenního kloubu vzhledem k jeho složitější biomechanice máme ještě rezervy, nicméně i zde lze předpokládat, že endoprotéza pacientovi vydrží deset dvacet let. Podílí se na tom řada faktorů, jako je pohybová aktivita, váha a mnoho dalších. Dále musíme řešit komplikace, které samozřejmě životnost kloubní náhrady výrazně zkrátí.
Ze statistik vychází, že deset až patnáct procent všech pacientů je alergických na těžké kovy. Je to problém při totálních náhradách?
To je velmi problematická otázka. Dosud nevíme, jestli pozitivní alergická reakce souhlasí s humorální odpovědí. To znamená, že si nejsme jisti, zda u pacienta, který má pozitivní kožní alergologické vyšetření, dojde k jednoznačné reakci na implantát. Zatím to tak úplně nevypadá. K tomu, abychom to přesně zjistili, je potřeba provést speciální testy, které nejsou snadno dosažitelné. Nicméně v současné době to vypadá tak, že asi 20 procent lidí má pozitivní kožní testy na některé z kovů, běžně užívané v endoprotetice. U pacientů, kteří mají v těle endoprotézu, můžeme zjistit asi 40 procent a u pacientů s uvolněnou endoprotézou až 60 procent pozitivních kožních odpovědí. Znamená to, že protéza zřejmě pacienty senzibilizuje. Ale opakuji, zatím nevíme, jaký to má klinický dopad. Do budoucna to bude jistě klíčový problém.
Jakým způsobem situaci řešíte?
Pokud víme, že u daného pacienta je přecitlivělost na kovy, volíme implantát bez přítomnosti těchto kovů, což lze poměrně snadno provést u náhrad kyčelního kloubu, nebo volíme speciální antialergický implantát. To spíše u náhrad kolenního kloubu.
Jedním z takových je i Aesculap® Columbus®. Máte s ním zkušenosti?
Náhradu kolenního kloubu Columbus na našem pracovišti operujeme řadu let a máme s ní výborné výsledky. Tato náhrada má nesporné výhody. První v tom, že ji lze implantovat za pomocí počítačové navigace, čímž zajistíme naprosto korektní uložení implantátu a zvýšíme tak šanci na jeho dlouhodobé přežívání. Druhá je právě ta, že implantát je dostupný i v antialergické variantě.
Dokáže pacient sám na sobě vypozorovat, že je s implantátem něco v nepořádku?
Určitě. Prvním a hlavním příznakem jsou bolesti. Pokud se implantát uvolňuje z kostního lůžka, dochází k jeho pohybu, který dráždí okolní tkáně. To vede k dráždění nervových zakončení vyvolávajících bolest. Dalším příznakem může být nestabilita, pocity přeskakování v kloubu, otoky, zkracování končetiny.
Jak fungují a jak často se dělají takzvané revize u umělých kloubů?
Revizní náhrada je vždy problém. Oproti primární operaci operujeme v jizevnatém terénu s častými defekty kostní tkáně a se sníženou kvalitou měkkých tkání. Kost je sklerotická se sníženou možností ukotvení nové endoprotézy. Naštěstí i zde jsou postupně vyvíjeny nové materiály a postupy, které nám pomáhají řešit i tyto složité operace. Pacient však nemůže očekávat tak dokonalý výsledek jako po primární náhradě. Revizní náhrady tvoří asi 10–15 procent z operací kloubních náhrad.
Mohou nastat u těchto operací nějaké komplikace?
K nejobávanějším komplikacím se řadí infekce, které jsou postrachem každého ortopeda. Naštěstí při dnešní prevenci a režimu na sále je riziko této komplikace poměrně malé (1–2 %). Mezi další komplikace patří nestabilita kloubu, zlomeniny v okolí implantátu, časné uvolnění implantátu. Dále je pacient v průběhu operace a časného pooperačního období vystaven riziku obecných komplikací chirurgických výkonů, jako je například tromboembolická choroba. Revizní operace jsou vždy zatíženy daleko větším rizikem komplikací ve srovnání s primárními náhradami.
V ortopedii nestačí k „uzdravení“ jen samotná operace, ale výborné výsledky jdou ruku v ruce s následnou pooperační péčí. Dodržují Češi poctivě následnou péči, nebo o své zdraví nedbají, protože jsou zvyklí, že se o ně zdravotníci vždy musí „bezplatně“ postarat?
Je to přesně tak, jak říkáte. Češi se obvykle plně spoléhají na to, co s nimi udělá jejich ošetřující lékař. U ortopedických operací je přitom důležitá nejen pooperační péče, ale i předoperační režim. Dá se říci, že čím lepší kondice pohybového aparátu před operací pacient dosáhne, tím lepší bude výsledek. To se pacientům velmi těžko vysvětluje. Nebo spíše: vysvětlit se to dá, ale přimět je, aby pro to něco udělali, je téměř nemožné.
Jak zhruba probíhá běžná pooperační následná péče, tedy rehabilitace apod., a jak dlouho trvá, než se pacient postaví zpět na nohy?
Po běžné náhradě kloubu, když budeme hovořit o této operaci, se pacient postaví na nohy druhý den po operaci. Plné zátěže je kloub schopen po šesti až dvanácti týdnech. V současné době jsou řadou pracovišť propagovány zrychlené režimy pooperační rehabilitace, kdy postaví pacienta na nohy odpoledne po operaci a druhý den odchází domů. Já osobně se na tyto režimy dívám spíše skepticky.
Odmítl jste někdy nějakou operaci?
Operovat odmítám ve všech případech, kdy míra rizika pro daného pacienta převáží benefity.
Vzpomenete si na svou největší operační výzvu?
Operační výzvou jsou vždy operace nádorů, zejména v oblasti pánve se jedná o obtížné mnohahodinové operace, které musí být pečlivě naplánovány a provedeny. To je vždy výzva.
Kolik máte za sebou operací?
To nevím přesně, určitě tisíce…
Podstoupil jste vy sám v životě nějaký ortopedický zákrok?
Zatím naštěstí ne.
Povídali jsme si o vaší práci, a tak se nabízí otázka, co vás v životě činí šťastným?
Určitě moje rodina.
Čím a jak si po práci dobíjíte baterky?
Sportuji, každou středu chodíme s kolegy z kliniky na florbal a v létě na plážový volejbal. Obvykle hrajeme „staří“ proti „mladým“. Zatím ty mladé většinou porážíme, ale poslední dobou už je to tak tak. Jinak jezdím na kole, pracuji na chalupě a dělám spoustu dalších věcí. Jsem ale spíše kavárenský typ (smích). Baví mě někde si sednout a jen tak pozorovat okolí.
Mohla bych vás na závěr poprosit o nějakou radu, jak šetřit své klouby?
Tak na to mám ortopedické heslo, které propaguji už mnoho let: „V mládí se šetři, ve stáří mírně sportuj!“
