Jste hlavním průkopníkem metody TaTME v Česku. Kdy jste ji začal aplikovat v praxi? Můžete prozradit, kolik pacientů jste za tu dobu s jejím využitím odoperoval?
S operacemi za použití metody TaTME jsme začínali před šesti nebo sedmi lety. První rok se ale ještě nesl ve znamení vzdělávání. Jezdili jsme se tehdy o TaTME učit do Barcelony a školili jsme se přitom u samotného průkopníka metody profesora Antonia Lacyho. Následně jsme začali metodu aplikovat i na našem pracovišti. Počet pacientů je každý rok přibližně stejný a pohybuje se mezi patnácti a dvaceti. Za ty roky jsme tak jistě přesáhli stovku odoperovaných pacientů.
Co se od té doby změnilo? Tušíte, jak moc se metoda rozšířila a kolik kolegů ji začalo využívat?
O metodu TaTME mají zájem specializovaná pracoviště, která se věnují rektální chirurgii. Je jich opravdu mnoho, ale zmínit můžu například Fakultní nemocnici Brno, která se metodě věnuje dlouho a intenzivně, Nemocnici Nový Jičín či další výborné nemocnice v Praze či Ústí nad Labem. Jednotlivá pracoviště postupně zařazují metodu TaTME do svých portfolií i kvůli výhodám takzvané „patient-tailored surgery“, tedy léčby ušité na míru pacientovi a typu jeho nádoru. A právě k operacím určitých typů nádorů se TaTME výborně hodí, jelikož přináší lepší výsledky, a hlavně umožňuje kontinentní resekci, což znamená, že se pacient obejde bez trvalé stomie.
V kolika procentech případů je trvalá stomie nutná?
To je složitá otázka. U části pacientů například dochází k resekci s dočasnou stomií, která však nakonec zůstane pacientovi po zbytek života. Důležité je i zohlednit, zda se bavíme pouze o České republice nebo zahrneme i další evropské státy. Na jihu Evropy, ve státech jako je Španělsko či Itálie, bývá pro pacienty představa stomie tak nesnesitelná, že se lékaři často snaží provést resekci bez trvalé stomie téměř ve všech případech, a to i za cenu následného diskomfortu v pacientově životě. Naopak ve skandinávských zemích je ta perspektiva jiná. Život se stomií zde není nijak sociálně diskriminující a pacienti ji celkově snášejí lépe. Jedná se zde o třicet až čtyřicet procent, kdežto u jižních států pouze o deset až patnáct.
Typ resekce a její výsledek je zároveň nutné přizpůsobit i přání pacienta a jeho sociálnímu a pracovnímu statusu. Pro úředníka s toaletou v dosahu nemusí být mnohonásobná návštěva toalety v jednom dni problém, dělníka naopak vylučuje z pracovního procesu. Ten proto častěji volí stomii, která mu přinese vyšší kvalitu života.
A jak jsme na tom v Česku? Odrazila se na situaci u nás pandemie?
V Česku se pohybujeme mezi patnácti a dvaceti procenty trvalých stomií. V náhledu na život se stomií jsme potom takříkajíc někde mezi jižními a skandinávskými zeměmi. Covidová éra se na situaci bohužel podepsala, stadia nádorů se posunula o jednu až dvě úrovně k horšímu. Prevenci ani léčbu nebylo možné praktikovat v běžném režimu, a to se projevilo i na vyšším počtu stomií.
Vraťme se nyní k metodě TaTME. Je v souvislosti s ní v něčem specifická předoperační příprava pacienta?
Předoperační příprava probíhá úplně stejně jako u jakékoli jiné operace rekta, je však doplněná o výběr správného pacienta. Je nezbytné zjistit, jestli by daný pacient nejvíce profitoval z operace rekta právě touto metodou.
Pro jaké pacienty je tato metoda vhodná?
Metoda TaTME je vhodná pro každého pacienta, jehož operace z transabdominálního přístupu by byla obtížná. Hovoříme tedy o tumorech na nízkém a středním rektu, typicky u obézního muže. Pomineme-li obezitu, muži mají užší pánev, čímž se zmenšuje i prostor pro manipulaci v malé pánvi. Současný transrektální postup tak pomáhá onkologicky správně odstranit nádor a umožňuje vytvořit anastomózu u pacientů, u nichž by to bylo při přístupu shora obtížné, či dokonce nemožné.
A pro koho je naopak vhodnější zvolit jiný postup?
Pro některé pacienty je aplikace této složité metody zbytečná. Například u pacientů, u nichž můžeme dosáhnout stejných výsledků pouze z transabdominálního přístupu. Metoda TaTME vyžaduje dva týmy chirurgů, sester, je náročná na techniku a finančně nákladná. Existují ale pracoviště, zejména v zahraničí, kde touto metodou operují prakticky všechny pacienty.
