Světový den hygieny rukou očima MUDr. Lenky Hobzové

Jak jsou na tom Češi s mytím rukou?

Stejně jako zbytek civilizovaného světa. Máme tedy co vylepšovat, protože podle klinických studií si přibližně 5 procent osob myje a dezinfikuje ruce správným způsobem.

To není velké číslo. Kde vidíte tu chybu?

Spíš než chyby bych hledala rezervy. Při hygieně rukou máme nedokonalosti v technice. Za prvé, určitě je třeba si mýt ruce déle, než to většina z nás dělá. Běžně si lidé myjí ruce tak 5–6 vteřin, což je doba nedostatečná pro to, aby to mělo nějaký efekt. A pak se v některých situacích na hygienu rukou zapomíná, například před jídlem, po použití toalety a podobně.

Když zůstaneme u těch technik. Jak bychom si měli správně mýt ruce?

Nejprve bychom si měli ruce navlhčit vodou a potom si na ně nanést mýdlo. Potom je třeba mýdlo nějakou dobu roztírat po celé ploše rukou. Neměli bychom zapomínat na špičky prstů, meziprstí, hřbety rukou a podobně. Následně je třeba ruce opláchnout přiměřeně teplou vodou a osušit je, aby nebyly zbytečně dlouho mokré, ne déle, než je potřeba.

A jak je to s dezinfekcí? Při pandemii covid-19 se používala, ale jak je to teď? Kdy bychom ji měli použít?

Pandemie měla velký vliv na rozšíření povědomí o hygieně rukou, která je tedy teď na vyšší úrovni. Ale dezinfekci v běžném životě nemusíme používat pravidelně. Její využití vidím v situacích, kdy není dostupná voda a mýdlo. Takže například při cestách hromadnou dopravou.

A co antibakteriální mýdla?

Ta bych pro běžné občany úplně nedoporučovala. Antibakteriální mýdla už přeci jen narušují přirozenou bariéru pokožky. Zmínila bych přísloví: Čistota je půl zdraví a špína celé. Má to v sobě kus pravdy. Na první pohled si lidé myslí, že když budeme mít špinavé ruce, budeme vyloženě zdravější. Já bych to pojala opačně: stoprocentně zdravý člověk zvládne mít špinavé ruce a neublížit si.

Takže je to jako s malými dětmi, o kterých se říká, že by měly sníst kolečko hnoje?

Něco na tom je. Pro běžnou zdravou veřejnost zkrátka platí, že není potřeba být přehnaně úzkostlivý a antibakteriální mýdlo tu nemá své místo.

Co ručníky v domácnosti? Jak často bychom je měli měnit?

Na to nejde jednoduše odpovědět. Určitě bychom měli ručník měnit vždy, když je hodně mokrý nebo viditelně znečištěný. A pak záleží na tom, kolik členů rodiny v domácnosti je. Jinak to bude, když člověk žije sám, a když máme rodinu se třemi nebo čtyřmi dětmi. Mluvím teď o ručníku, který rodina sdílí na utírání rukou po umytí. Tak jednou za dva až tři dny je potřeba ho vyměnit. Malé děti si často ručičky neumývají dost, takže je na ručníku brzy vidět, že se používal. A pak je lepší ho vyměnit častěji.

A jak je to s vysoušeči rukou? Četla jsem malou studii, která odhalila, že je v nich překvapivě mnoho bakterií a virů.

Záleží na typu vysoušeče. Když je to vysoušeč, který vzduch fouká seshora, a směrem od rukou, kde se neshromažďuje, tak tam problém nevidím. Ale když budete strkat ruce do vysoušeče shora, kde v uzavřeném prostoru vzniká aerosol a mohou se vám na ruce namíchat bakterie, které se tam mohly dostat z nedostatečně umytých rukou někoho jiného před vámi, může to být problematické.

Co dezinfekce povrchů? Jak často otírat dezinfekcí například klávesnici, myš nebo telefon.

Záleží na tom, jestli ty předměty s někým sdílíte a co děláte u toho, když ty předměty používáte. Například pokud budete s telefonem chodit i na toaletu, potom je dobře, když ho alespoň jednom denně něčím na vlhko otřete. U osobního počítače a klávesnice bych nějakou dezinfekci neřešila. Je lepší si umýt ruce, a pak s ním pracovat. Opravdu není nutné to s dezinfekcí přehánět. Naopak u sdílených počítačů někde v nemocnici je dezinfekce na denní bázi na místě.

Když zůstaneme ještě v domácnosti, jak se díváte na dezinfekci prádla? Je jich nyní celá řada.

Nepoužívala bych ji, protože není třeba si zakládat na alergické reakce. Pokud máme obavy z infekce, můžeme použít vyšší teplotu při praní nebo prostředky šetrné k životnímu prostředí, jako je například jedlá soda a bílý ocet. V dnešní době je spíš problém s chemizací životního prostředí.

Blíží se datum 5. května, což je světový den hygieny rukou. Jakým způsobem v rámci tohoto dne probíhá v Česku osvěta? A co je cílem této globální aktivity?

Cílem je připomenout všem, zdravotníkům i laikům, že hygiena rukou je důležitá. Hlavní nosnou myšlenkou je, že čisté ruce jsou bezpečnější, jak pro nás osobně, tak i při poskytování zdravotní péče.

Jak jsou na tom s hygienou rukou zdravotníci? A kde vidíte prostor pro zlepšení?

Hygiena rukou u nás probíhá v souladu s doporučenými postupy asi ve 40 procentech. Pokud bychom měli situaci vylepšit, potřebovali bychom to zařadit jako návyk do běžného systému péče. Hygiena rukou by měla být naprosto automatickou součástí běžného chování, něco, na co vůbec nemusíme myslet.

Asi největším strašákem v nemocnici je větší výskyt bakterií, které jsou rezistentní na jakákoliv antibiotika. Jak jsme na tom v Česku?

My jsme na tom ještě poměrně dobře, situace je mnohem závažnější na jihovýchod od nás, například v Itálii, v Řecku… My ještě můžeme preventivně zasáhnout.

Co nejvíce pomáhá jako motivace pro to, aby lidé skutečně dodržovali hygienu rukou?

Nejlépe funguje, když lidé vidí dávkovač s dezinfekcí, protože když ho neuvidí, tak ho nepoužijí. Je tedy potřeba co nejvíce zjednodušit přístup k pomůckám, dát dezinfekci všude, kde je potřeba. Když jsem před lety začínala s prací u nás v nemocnici, nebyl dávkovač s dezinfekcí ani na každém pokoji, dnes se počet míst s dezinfekcí mnohonásobně navýšil.

Jste vedoucí národní pracovní skupiny pro hygienu rukou. Jak byste popsala podporu státu v této oblasti?

Myslím, že ideální by bylo s výchovou k hygieně rukou začít u malých dětí. Je dobré jim formou hry ukazovat možnosti, aby věděly, co, jak a proč se dělá. U zdravotníků je zase potřeba dát jim zpětnou vazbu. Při školeních například používáme UV lampu, aby si každý mohl zkontrolovat výsledky své hygieny rukou.

A co byste si ohledně hygieny rukou přála do budoucna?

Přeji si hlavně, abychom měli dost vody, protože když není voda, není ani život a není ani hygiena rukou. Jinak si nemyslím, že by se hygiena rukou měla nějakým závratným způsobem měnit. Nejdůležitější je uvědomovat si, že ji dělám nejen pro sebe, ale hlavně pro lidi, o které se starám.