Vize české spondylochirurgie

Sám nebo zprostředkovaně řídil tisíce operací páteře, je průkopníkem moderních postupů i technologií. Přesto přední světový specialista na spondylochirurgii profesor Martin Repko tvrdí: budoucnost spondylochirurgie je v minimalizaci operačních výkonů.

Pane profesore, začneme od kořenů. Patří spondylochirurgie spíše pod ortopedii nebo neurochirurgii?

Základ české spondylochirurgii položil pan profesora Otto Vlach, zakladatel naší Ortopedické kliniky. Byl nejen prvním, kdo začal s transpedikulární fixací obratlů, ale především zavedl v 70. letech 20. století komplexní systém péče o traumata, deformity páteře a následně o celé široké spektrum páteřních onemocnění, zejména degenerativních a onkologických postižení. Takže začínalo se na ortopedii.

A zůstává tam spondylochirurgie dodnes?

Dnes je již spondylochirurgická péče rozložena mezi neurochirurgická, ortopedická a traumatologická pracoviště. Kdybych se měl vyjádřit, kam všeobecná chirurgie páteře patří, tak jednoznačně do rukou erudovaných specializovaných spondylochirurgů, bez rozlišení původní specializace.

Bez výjimek?

Samozřejmě, že existují vysoce specializované operační výkony a komplexní péče, které jsou přidruženy k jedné z výše uvedených oborů. Tak například deformity dětské páteře patří do výhradní péče ortopedů a na druhou stranu operační výkony spojené s intradurálními výkony v oblasti míchy jsou v dominantní kompetenci neurochirurgů. Ale i tak trvám na tom, že spondylochirurgie si zaslouží být samostatným nástavbovým oborem.

V Česku se chystá systém Centrové péče ve spondylochirurgii. O co přesně jde?

Problematika operací páteře je velmi komplexní a zahrnuje nutnou spolupráci mnoha odborností, které musí být v multidisciplinárním propojení a dostatečné odborné kvalitě. Současně je nutné si uvědomit, že tento typ operací je vysoce technicky náročný s nutností dostatečného vybavení instrumentárii, zobrazovacích technik a mnoha dalších specializovaných přístrojů. Vznik nově iniciovaných center má především za úkol udržet a prohloubit kvalitu poskytované péče. Takto specializované výkony na páteři vyžadují zejména dlouhou dobu edukace nejen jednotlivých operatérů, ale celého odborného týmu.

V jaké fázi je výstavba tohoto systému nyní?

V současné době jsme ve fázi definice základní sítě. Do těchto center by se měla soustředit dominantní část spondylochirurgické péče. Současně musí být ekonomicky zajištěna ze strany úhrady zdravotními pojišťovnami.

Jste děkanem LF Masarykovy univerzity, jak probíhá výuka studentů a mladých spondylochirurgů?

Za zásadní považuji motivaci studentů a mladých kolegů k volbě spondylochirurgie jako jejich hlavnímu oboru. Předat jim tu naši lásku k operacím páteře a získat jejich zájem se v tomto oboru dále vzdělávat. Je to nádherný obor s multidisciplinárním přesahem a obrovskou možností celoživotního zdokonalování a sebevzdělávání.

A daří se vám to?

Myslím, že ano. Projeví-li zájem, tak se mohou naši studenti Lékařské fakulty Masarykovy univerzity účastnit nejen diagnostické části naší práce, ale také je rádi bereme s sebou na operační sál, kde se mohou seznámit s operačními technikami. S oblibou také využíváme plastových modelů, které s poměrně velkou měrou věrnosti dokáží simulovat realitu páteře a mohou si na nich studenti například vyzkoušet implantaci šroubů.

Co hraje ve vzdělávacím procesu spondylochirurga klíčovou roli?

Z pohledu praktických aspektů je v edukačním procesu zásadní práce na kadaverech, kde si studenti i mladí spodylochirurgové mohou vyzkoušet jednotlivé operační postupy. Získají tak nejen přehled o aplikované anatomii, ale především také získávají cit pro tkáně a naučí se fyziologickému operování.

Při výuce používáte i 3D anatomické stoly. Co všechno umí simulovat a jak se osvědčily?

3D anatomické stoly typu Anatomage jsou skvělou možností, jak se seznámit s anatomií páteře. Operatér si uvědomí nejen samotné struktury páteře, ale především také okolní struktury, které musí respektovat při páteřních operacích. Fantastickou možností je i vložení vlastní pořízené zobrazovací dokumentace konkrétního pacienta s možností hlubšího seznámení se s problematikou daného pacienta.

Co tento edukační nástroj rozvíjí především?

Zásadně přispívají k prohloubení trojdimenzionálního vnímání a vidění, tolik potřebnému k úspěšnému a bezpečnému operačnímu výkonu. Tyto a další edukační prostředky jsou na naší lékařské fakultě součástí nejmodernějšího Simulačního centra (SIMU LF MU), které poskytuje široké zázemí k prohloubení péče o budoucí pacienty. Skvěle se nám v SIMU také osvědčilo využití páteřních simulátorů, kde si naši studenti a mladí spondylochirurgové mohou bezpečně vyzkoušet základní operační techniky.  

Jste členem mezinárodní spondylochirurgické společnosti SRS (Scoliosis Research Society). Jak rychle se novinky z této platformy dokážou dostat do praxe?

SRS je přední světovou odbornou společností s více jak 55letou tradicí, která se v současné době nevěnuje zdaleka jen skoliózám, ale celému portfoliu onemocnění páteře. Já se dominantně, jako člen její vzdělávací komise, dlouhodobě věnuji edukačním kurzům a praktickým workshopům. Mým úkolem pro příští 3 roky je předsedat a koordinovat fungování 3 podvýborů zaměřených na aktuální koncepty operací deformit páteře, pořádání kurzů praktických dovedností a v neposlední řadě zajistit vzdělávání nejen v regionu vyspělých zemí, ale především také přenést vysokou kvalitu znalostí a zkušeností do zemí rozvojových.

Takže pořádáte i reálné kurzy pro spondylochirurgy z celého světa. Jsou spíše teoretické nebo praktické?

Naše SRS kurzy se v poslední době právě posouvají od teoretických přednášek k většímu praktickému zapojení. Také se snažíme při pořádání těchto kurzů vytvářet malé skupinky, kdy k jednomu lektoru jsou přiřazeni 2 frekventanti kurzu, a tak je možné se jim individuálně věnovat a edukovat je.

Pořádáním kurzů v oblasti chirurgie páteře se věnuje také Aesculap Akademie. Ten nejbližší bude „Spinal Navigation in Challenging Situations“ v září a následovat bude listopadový kurz „360° Cervical Stabilization Course“ v Berlíně. Co od kurzů očekáváte a jak se liší od SRS aktivit?

Firmy dodávající instrumentária a implantáty, které pořádají vlastní edukační praktické kurzy, hrají ve vzdělávání mladých spondylochirurgů významnou roli.  S Aesculap Akademií máme v tomto směru v Česku skvělou zkušenost. Pomohla vyškolit desítky odborníků na problematiku operací páteře. Kurzy pořádané Aesculap Akademií mají dlouholetou tradici a vždy jsou skvěle organizované. Tyto kurzy především pomáhají seznámit se s aktuálními operačními postupy v jednotlivých oblastech páteře a získat praktickou zkušenost s implantací moderních instrumentárií a jejich efektivní a bezpečné využití.

Jsou nějaké specifické předpoklady pro to, aby se člověk stal dobrým spondylochirurgem?

Spondylochirurgie je poměrně vysoce technická záležitost díky celé řadě specifických implantátů a jednotlivých instrumentárií. Možná i proto tento obor přitahuje ty, kteří mají blízko k technickým disciplínám a třeba se v dětství a mládí rádi věnovali skládáním modelů či stavebnic.

Medicína se stále více feminizuje, platí to i ve vašem oboru?

Spondylochirurgie není ze své podstaty zásadně vyhraněnou mužskou záležitostí, ale je potřeba přiznat, že se jí věnují převážně muži. Je to dáno mimo jiné také poměrně vysokou technickou náročností oboru a dlouhou učební křivkou s nutností nadstavbové atestace, což může demotivovat kolegyně vzhledem k mateřským povinnostem.

Přesto předpokládám, že kolegyně jsou mezi spondylochirurgy vítány…

Samozřejmě. Znám mnoho excelentních kolegyň ze světa, které jsou naprosto skvělé a velmi úspěšné ve spondylochirurgii. Byl bych rád, kdyby i tento rozhovor přispěl k větší motivovanosti kolegyň se tomuto oboru věnovat.

Rozvoj spondylochirurgie je do velké míry závislý na technologickém pokroku. Vy sám jste například jako první na světě operoval s novým páteřním systémem Ennovate a posun v operacích přinesl i 3D digitální mikroskop AEOS. Jak tyto dvě novinky hodnotíte?  

Svým specifickým uspořádáním hlavy šroubu PolyLock umožňuje převedení flexibility na pevné ukotvení v libovolném postavení. Mikroskopické zobrazovací metody, ke kterým řadíme unikátní technologie AEOS, jsou skvělým pomocníkem nejen při samotné operaci, ale umožňují sdílet operační obraz s celým operačním týmem a se studenty.

Jak důležité je propojení zdravotníků s vývojáři? A podílíte se sám nyní na vývoji něčeho dalšího?

Propojení operatérů s firemním technologickým rozvojem považuji za extrémně důležité pro finální užitný výsledek jednotlivých nových technologií. V současné době dále pokračujeme ve zdokonalení instrumentárií Ennovate k pokročilejším a dokonalejším trojdimenzionálním korekčním mechanismům, které považuji za nutný způsob efektivní korekce deformit páteře.

Jste samozřejmě částečně i vědcem. Jaké úkoly nyní řešíte?

Na naší klinice se samozřejmě základním výzkumem zabýváme. Aktuálně řešíme grantové projekty zaměřené na sledování podstaty idiopatického charakteru dětské skoliózy, ale také například projekt směřovaný na vývoj nových meziobratlových klecí, které by měly fyziologičtější charakter s lepší inkorporací do kostěných struktur. Základní výzkum je podložen mezioborovou spoluprací s preklinickými obory LF MU a dalších výzkumných subjektů z technologického prostředí, kterým je například CEITEC VUT v Brně.

Jak je na tom česká spondylochirurgie ve srovnání se zahraničím?

Velmi dobře. Máme skvělé odborníky, dostávají se k nám poměrně rychle technické novinky a jsme součástí aktivit mnoha světových odborných společností. Na našich pracovištích řešíme i pacienty ze zahraničí a naše pracoviště jsou jimi aktivně vyhledávaná. Obecně úroveň naší medicíny je velmi vysoká a ve spondylochirurgii naprosto držíme krok se světem. V mnoha aspektech a moderních postupech ho dokonce udáváme.

Co podle vás v současnosti nejvíc ovlivňuje pokrok v medicíně?  

Současný dynamický vývoj medicíny je v korelaci s aktuálním celosvětovým pokrokem zejména v oblastech informačních technologií a technických oborů. Příkladem je telemedicína nebo robotizace. Do diagnostiky již začíná zasahovat umělá inteligence. Její význam bude dále narůstat například i v předoperačním plánování a perioperačním rozhodování.

Jaké jsou nejžhavější novinky přímo ve vašem oboru? Mluví se o kmenových buňkách, elektroimplantátech, exoskeletonu…

Bezesporu všechny zmíněné budoucí možnosti ovlivnit postiženou páteř jsou velmi nadějné a potřebné. Já ale vidím vzdálenou budoucností především v minimalizaci operačních výkonů. Poznáme-li pravou příčinu vzniku postižení páteře a dokážeme včas buď předejít strukturálním postižením nebo je efektivně reparovat. Pak můžeme předejít operacím páteře, které dominantně zasahují do její přirozené fyziologické struktury.

Je také potřeba důsledné prevence především degenerativních postižení páteře péčí samotných pacientů ve smyslu cvičení a další péče k udržení zdravé páteře. To je za mě budoucnost.

A co již zmíněná robotizace?

Samozřejmě to je také budoucnost. Již dnes se začínají uplatňovat vstupní prvky této technologie, která zpřesňuje například implantaci transpedikulárních šroubů. Ruku v ruce s tím jde i rozvoj navigačních a zobrazovacích technologií. Z pohledu budoucího pokroku považuji za esenciální proces vzdělávání mladých budoucích spondylochirurgů, kteří by měli být vzděláni nejen ve využití moderní technologie, ale současně v tradičním způsobu operování, který je nezávislý na všech vymoženostech techniky.

A nepřináší vlastně tento pokrok tak trochu ústup tradičního medicíny?

To jsem chtěl říct. Je důležité, abychom v záplavě všeho pokroku neztratili to, co dělá lékaře lékařem, a to je jeho empatie, vstřícný a pomocný vztah směrem k pacientům a schopnost a ochota se vzdělávat nejen v nových technologiích. Navíc u operačních oborů je velmi podstatné neztratit cit ke tkáním a to, co nazýváme fyziologickým operováním. Všechny tyto přístupy a techniky žádná sebepokročilejší technologie nemůže nahradit.

Je něco, co vám při operacích schází, ale zatím se nenašel nikdo, kdo by to vyrobil?

Vyrobit se dá všechno. Jediné, co se nedá vyrobit ani vymyslet, je perfektní, kolegiální a profesionální spolupráce na úrovni celého týmu. Spondylochirurgie je vysoce týmová a multidisciplinární činnost, na které se podílí nejen samotný operační tým, ale spolupráce s mnoha medicínskými obory. Jen tak může být dosaženo úspěchu a pacient může být spokojen.

Vy jste známý tím, že dáváte rád lidi dohromady. Třeba hokejovými turnaji mezi nemocnicemi. Čím je pro vás sport a umíte prohrávat? 

Hokej, stejně jako mnoho dalších sportů, jsou pro mě úžasným relaxem a aktivním odpočinkem. Tradičním hokejovým zápasem je pro nás soupeření s kolegy z I. Ortopedické kliniky z Fakultní nemocnice u svaté Anny nebo nyní i soupeření v rámci samotné FN Brno. Jsou to vždy především fajn setkání. Prohrávat se všichni učíme, byť to není vždy jednoduché.