Jednou ze základních výhod centrálního žilního katetru je možnost aplikovat léky, které by jinak dráždily tenké periferní žíly a mohly by v nich vyvolat nebakteriální zánět a trombózu. Centrální žilní katetry se liší podle místa zavedení a účelu použití. Pro vysoce rizikové pacienty, pacienty s imunosupresivní léčbou a pro hematoonkologické pacienty jsou určeny speciální druhy katetrů s antimikrobiální úpravou. Ve Fakultní nemocnici v Motole jsou v současné době pro tento účel používány katetry Certofix® Protect s biguanidem, který je potažen z obou stran po celé délce katetru.
Ošetřovatelská péče o centrální žilní katetr
Katetr musí být ošetřován podle předem stanoveného písemného protokolu, tzv. standardu ošetřovatelské péče, který odpovídá konkrétnímu typu žilního katetru. Převazy a manipulace musí být prováděny přísně asepticky. K samotnému převazu katetru sestra nachystá ústenku, jeden pár nesterilních rukavic, jedno balení sterilních rukavic, sterilní tampony, alkoholovou dezinfekci, dezinfekční roztok podle standardu ošetřovatelské péče, sterilní krytí, náplast a emitní misku.
Nejprve sestra očistí pracovní plochu prostředkem určeným k dezinfekci povrchů a roztok nechá působit až do zaschnutí. Na takto vyčištěnou plochu položí materiál určený k převazu. Důkladně si umyje ruce v teplé mýdlové vodě a osuší je jednorázovým papírovým ručníkem. Do suchých rukou vetře dezinfekční roztok a nasadí si ústenku. Potom opatrně otevře sadu pomůcek tak, aby se nedotkla vnitřních povrchů obalů a sterilních pomůcek. Navlékne si nesterilní rukavice a nemocnému šetrně odstraní starý obvaz. S jeho sundáváním začne nahoře a postupuje směrem dolů. Náplast musí odstranit tak, aby nedošlo k poranění kůže ani k tahu za katetr.
Během snímání obvazu by sestra neměla používat nůžky ani jiné ostré předměty, protože by mohlo dojít k poškození katetru. Po sejmutí obvazu si sestra znovu umyje a vydezinfikuje ruce a tentokrát si navlékne sterilní rukavice. Pečlivě zkontroluje místo výstupu katetru a opatrně toto místo očistí tamponem s alkoholem. Začíná v místě výstupu katetru z kůže a pokračuje se zvětšujícími se spirálami směrem ven, dokud není očištěn kruh o průměru alespoň osmi centimetrů. Sestra se již nevrací do místa výstupu katetru s tamponem, kterým se dotkla jakékoli jiné části kůže. Celou oblast vyčistí stejným postupem ještě dvakrát. Použitý tampon pokaždé zkontroluje, zda jsou na něm patrné nějaké stopy patologických příměsí.
Po očištění kůže pomocí tamponů s alkoholovým roztokem znovu vše zopakuje, ale tentokrát s použitím roztoku dle příslušného standardu (povidon jód, chlorhexidin atd). Dezinfekční roztok je třeba nechat řádně zaschnout (tedy dodržet předepsanou expozici) a teprve potom přiložit na místo výstupu sterilní lepicí krytí. Sestra během každého převazu musí zkontrolovat také polohu, dostatečnost fixace a délku zevního úseku katetru. Všechny tyto údaje potom zaznamená do dokumentace nemocného a doplní je informací o stavu průchodnosti katetru.
Prvních 24-48 hodin po zavedení katetru je obvykle jako fixační obvaz centrálního žilního katetru preferována forma netransparentního savého prodyšného krytí. Po dvou dnech se podle vzhledu místa výstupu katetru zvolí další postup, který zahrnuje volbu dezinfekčního roztoku, typ krytí a četnost převazů.
Mezi nejčastěji používané dezinfekční roztoky k péči o vstup žilního katetru do kůže patří 70% alkohol, 2% chlorhexidin a PVP jód
Dezinfekční roztok ale nesmí být v rozporu s doporučením výrobce katetru. Při nedodržení pokynu výrobce by mohlo dojít k narušení povrchu katetru. Při výběru optimálního dezinfekčního roztoku pro převazy katetru musí tedy sestra brát ohled na standard ošetřovatelské péče, na doporučení výrobce katetru a na případnou alergii pacienta. Tyto tři aspekty musí zvážit při plánování ošetřovatelské péče o katetr. Samozřejmě musí naplánovat i pravidelné střídání používaných dezinfekčních roztoků, aby nedocházelo k rezistenci patologických mikroorganismů.
U imunokomprimovaných pacientů se doporučuje kontrola místa vpichu a výměna krytí katetru každých dvacet čtyři hodin
Z toho důvodu je třeba využívat takové typy krytí, které je vhodné měnit každý den. V současné době máme k dispozici mnoho druhů fixačních obvazů pro krytí centrálních žilních katetrů. Při jejich volbě je tedy nutné si položit otázku „Kdo je můj pacient?“ a následně vyhodnotit, jaký má stav kůže, jaká je jeho pohybová aktivita (včetně neklidu), potivost, náchylnost ke vzniku infekcí a kde je lokalizováno místo výstupu katetru. Teprve po zodpovězení těchto otázek je možné vybrat optimální krytí katetru.
Mezi nejčastěji používaná krytí centrálního žilního katetru patří v současné době transparentní krytí, která jsou vyrobena z porézních materiálů a mohou být impregnována účinnou antiseptickou látkou, jako je povidon jód, stříbro nebo chlorhexidin.
Tyto druhy krytí se mění s ohledem na doporučení výrobce, obvykle jedenkrát za dva až sedm dní. Tato krytí mají mnohé výhody. Jedná se o možnost neustálé zrakové kontroly místa výstupu katetru z kůže a dále o přítomnost antiseptika, které se kontinuálně uvolňuje do kůže. Dalším pozitivem je možnost snížit četnost převazů, a tím na ně vynaložit nižší finanční náklady. Častým favoritem v intenzivní péči zůstává netransparentní prodyšné savé přilnavé krytí. Toto krytí je nutné měnit denně a vždy, když je znečištěné nebo vlhké. Problém, se kterým se setkáváme v rámci každodenní výměny krytí centrálního žilního katetru, je ale traumatizace kůže v místě lepivé části fixačního materiálu. Ta představuje riziko vstupu infekce a v konečném důsledku se může z důvodu infekce snížit délka použitelnosti katetru. Prevencí traumatizace kůže je použití přípravků určených k ochraně pokožky v místě lepivé části krytí.
V rámci ošetření kůže v okolí centrálního žilního katetru je ale nutné vybrat sterilní variantu těchto přípravků. Je třeba mít na paměti, že životnost katetru i jeho bezpečnost pro nemocného je přímo úměrná vynaložené péči o něj.