Prevalence podvýživy se u těchto pacientů podle celosvětových studií pohybuje v rozmezí 20–70 %, s rozdíly souvisejícími s věkem pacienta, typem a stupněm nádorového onemocnění. Přesto riziko podvýživy spojené s onkologickým onemocněním někdy přehlížejí kliničtí lékaři, samotní pacienti i jejich rodiny. Výživa je přitom velmi důležitým aspektem multimodální péče o pacienty s nádorovým onemocněním. Studie provedené v evropských nemocnicích ukazují, že pouze 30–60 % pacientů s onkologickým onemocněním, kterým hrozí riziko podvýživy, v průběhu nemoci dostane nutriční podporu (enterální nebo parenterální výživu).
Podvýživa související s onkologickým onemocněním je stav, ke kterému mimo jiné dochází v důsledku aktivace systémového zánětu. Zánětlivá odpověď organismu může způsobit anorexii (nechutenství) a takové změny v tkáních, které následně vedou k významné ztrátě tělesné hmotnosti, ke změnám tělesného složení a ke ztrátám fyzických funkcí.
Nedostatečný příjem živin může vést až ke kachexii
Příkladem takových tkáňových změn je mezi jinými kachexie, multifaktoriální syndrom chřadnutí, který se vyznačuje nedobrovolnou ztrátou hmotnosti nevyhnutelně spojenou s pokračující ztrátou hmoty kosterního svalstva a se ztrátou tukové hmoty. Takovou devastaci organismu už nelze obnovit konvenční výživou a nezřídka ji doprovázejí závažné poruchy tělesných funkcí. Pacienti pak často nejsou schopni dál žít nezávisle a obvykle u nich dochází k významnému snížení kvality života.
Také za anorexií stojí často nedostatečný příjem živin způsobený vedlejšími účinky onkologické léčby (chemoterapie, radiační terapie nebo chirurgický výkon), případně lokální potíže související s nádorem, jako je infiltrace tkáně nebo fyzická obstrukce. Pacienti mají často bolesti, trpí zvýšenou únavou, stěžují si na sucho nebo vředy v ústech, potíže při žvýkání, husté sliny, dysfagii, nevolnost, zvracení, ale také na zácpu a průjem způsobené infekcemi nebo malabsorpcí.
Podvýživa zůstává zejména u onkologických pacientů nevyřešeným problémem
Nejvyššímu riziku podvýživy jsou ale vystaveni pacienti s nádorem gastrointestinálního traktu, hlavy a krku a s tumory jater a plic. Podvýživa v důsledku některého z těchto onkologických onemocnění je spojena nejen se ztrátou hmotnosti a svalů, ale také se snížením imunitních funkcí a vznikem dalších infekcí, psychosociálním stresem, nižší kvalitou života, větší toxicitou léčby a větším rizikem úmrtí.
Navzdory četným pokrokům v léčbě a péči o pacienty s onkologickým onemocněním zůstává podvýživa nevyřešeným problémem. Nutriční péče by měla spočívat zejména ve včasném stanovení stavu výživy každého pacienta. U onkologických pacientů by se měla pravidelně provádět měření svalové hmoty citlivou zobrazovací technologií (CT), měly by se používat specifické biomarkery k posouzení závažnosti onemocnění a pomocí nepřímé kalorimetrie získávat odhad klidové energie. Samozřejmostí by se mělo stát také využívání nutriční podpory a orálních nutričních doplňků (sippingu), stejně jako pravidelné hodnocení fyzické síly za účelem sledování a vedení fyzické rehabilitace.
Zpracováno na základě doporučení skupiny ESPEN pro boj proti podvýživě u onkologických pacientů J. Arends et al. / Clinical Nutrition 36 (2017) 1187−1196
