Intravenózní medikace je stále častější a riziko chyby vysoké
Intravenózní medikace se využívá až u 90 % hospitalizovaných pacientů a stále častěji prostupuje i do ambulantní péče. Zdravotníci pracují ve vysoce stresovém prostředí, na odděleních je nedostatek personálu a zaměstnanci bývají často přetěžováni. Mimo jiné právě tyto faktory zvyšují pravděpodobnost, že se dopustí chyby. Dle dostupných studií se sestry během své praxe dopustí chyby s 60% a lékaři až s 90% pravděpodobností Ze statistik také vyplývá, že při perorálním podávání léků pochybí zdravotníci ve 3 - 8 % případů a při aplikaci intravenózních roztoků může být riziko pochybení i několikanásobně vyšší*.
Snahou Aesculap Akademie je proto zvyšovat povědomí o možných rizicích infuzní terapie z pohledu specialistů napříč medicínskými obory a přispět tak ke zvyšování bezpečnosti pacientů i zdravotníků.
K vysoce rizikovým chybám patří záměna pacienta a léku a nedostatečná homogenizace roztoku
O nejčastějších a nejnebezpečnějších chybách z pohledu klinického farmaceuta na sympoziu komplexně informovala PharmDr. Jitka Rychlíčková. „Nejfatálnější následky má samozřejmě záměna pacienta a léku, a to nejen v úpravě intravenózních roztoků, ale obecně. Na lůžkových odděleních se zase opakovaně setkáváme s nedostatečnou homogenizací intravenózních roztoků léčiv.“
V rámci své přednášky dr. Rychlíčková prezentovala demonstrativní video s obarveným, koncentrovaným chloridem draselným, který byl přidán do nosného roztoku a následně nebyl dostatečně homogenizován. „V takovém případě pak pacientovi do žil kape něco jiného na začátku a na konci infuze. Taková nedůslednost mnohdy může mít velmi vážné následky,“ zdůrazňuje dr. Rychlíčková.
Ready to use přípravky jsou bezpečnější, ale nikoli dražší
Ve svém příspěvku doložila také další významné nepřesnosti, které vznikají například přeplňováním ampulí léčiv nebo špatným informačním tokem mezi personálem. V této souvislosti dr. Rychlíčková doporučila standardizovat postupy úpravy léčiv nejen v rámci jednoho oddělení, ale ideálně celého zařízení, aby všechny předávané informace byly skutečně relevantní a zamezilo se tak zvýšené chybovosti. Také apelovala na dodržení předepsané délky infuzní terapie a uvedla příklady z praxe, kdy může být delší čas podání infuze klíčový pro dosažení cílového efektu. Podle dr. Rychlíčkové je vhodnější a méně rizikové používat na oddělení roztoky „ready to use“, které výrobce dodává v garantované koncentraci a kvalitě. Navíc se jedná o cenově srovnatelnou variantu s úpravou léčiv na oddělení. Také by v procesu úpravy intravenózních léčiv doporučila posílení role lékáren.
V další části sympozia se hovořilo o kontaminaci léčiv částicemi. Hlavní rizika byla opět prezentována formou videa se zpomalenými a zvětšenými záběry právě rozlomené ampule, kdy se střípky rozletí všemi směry a některé se zjevně dostanou i do ampule s léčivem. Mezi další zmíněné příčiny kontaminace roztoku částicemi patří také nedostatečně upravené naředěné léčivo.
Elektronická dokumentace pomáhá eliminovat chybovost
Řadu praktických typů ohledně používání infuzní techniky a úpravy léčiv předala účastníkům také staniční sestra z oddělení KARIM z Fakultní nemocnice v Motole v Praze PhDr. Jana Hocková, Ph.D. Zdejším resuscitačním oddělením projde ročně přes 800 pacientů v kritickém stavu, při čemž infuzní terapie se podává často čtyřmi až šesti pumpami a až devíti lineárními dávkovači. Zabránit chybě se tu proto snaží všemi dostupnými prostředky. Z konkrétních opatření se například osvědčila přehledná tabulka v rámci elektronické dokumentace, která přehledně sumarizuje, co musí sestra každou hodinu u pacienta udělat a zároveň potvrdit v dokumentaci odkliknutím. Lékaři tak mají průběžnou kontrolu, a pokud například předepíší nový lék, sestrám se to v systému ihned zobrazí. V případě, že lékař neuvede, čím se léčivo ředí, má sestra k dispozici náhled s nejčastěji používanými léky a rozepsanými koncentracemi dle SPC (summary of product characteristics, tj. zkrácená informace o přípravku – pozn. redakce). Každá stříkačka na oddělení je navíc opatřena štítkem se jménem a datem narození pacienta.
Inspektorka v roli preventistky
V roli preventistky se tentokrát k úpravě intravenózních léčiv vyjádřila inspektorka Státního ústavu pro kontrolu léčiv PharmDr. Pavlína Plšková. Informovala mimo jiné o novém přestupkovém zákoně platném od letošního roku a doporučila účastníkům řadu užitečných internetových adres vztahujících se k používaným léčivům a jejich aplikaci. „Mým cílem bylo seznámit všechny zúčastněné jednak se zákonnými požadavky pro zacházení s léčivy a také se způsobem a rozsahem kontrol, které inspektoři SÚKL provádí u poskytovatelů zdravotních služeb. Zejména jsem chtěla upozornit na kritické nedostatky, se kterými se při kontrolách setkáváme, protože mnohé z nich s sebou mohou nést vysoké potencionální riziko ohrožení zdraví, nebo dokonce života pacientů,“ vysvětluje dr. Plšková.
Jako příklad kritických nedostatků, s nimiž se inspektoři na kontrolovaných pracovištích setkávají nejčastěji, uvedla například nedodržování postupu pro úpravu léčiv podle SPC (chybné postupy při rekonstituci, nerespektování pokynu výrobce při použití léčiva určenému pouze k jednorázovému použití). Nezřídka se také stává, že personál nezajistí vyřazení léčiv ze zásob oddělení, která jsou stahována z důvodu závady v jakosti nebo nezajistí uchovávání léků za výrobcem stanovených podmínek. V řadě zdravotnických zařízení inspektoři narážejí i na další závažná pochybení, mezi něž patří uchovávání léků mimo jejich primární obaly (léky vytažené z blistrů) nebo zařazení blistrů různých šarží léčiva do společného sekundárního obalu (papírové skládačky) a uložení léčiv s již uplynulou dobou použitelnosti mezi ostatními léky.
„Jsem ráda, že jsme na sympoziu jako SÚKL dostali prostor pro připomenutí aktuálně platné právní úpravy nejen pro úpravu léčiv, ale obecně pro zacházení s nimi. Velmi jsem se těšila také na ostatní přednášející, protože obsah jejich sdělení byl velmi zajímavý a přínosný,“ shrnula svoji účast PharmDr. Pavlína Plšková.
Odpoledne uzavřela diskuse účastníků
Závěr setkání byl vyhrazen diskusi účastníků. Zamýšleli se nad tím, jak důležité je přiznat chybu na pracovišti s ohledem na její eliminaci v budoucnosti, nebo nad legislativními možnostmi pro případy, kdy si hospitalizovaný pacient přeje použít vlastní léky. Hosté z řad odborníků jim k tomu ve svých vstupech poskytli cenné informace. „Z nabízených typů určitě využijeme odkazy ze stránek SÚKL i další, o kterých paní inspektorka mluvila. Je dobré zkontrolovat, jestli je všechno správě zaevidované, projít si doporučené koncentrace při ředění léků nebo jejich ukládání přes stránky SPC,“ říká staniční sestra z ARO Krajské nemocnice Liberec Simona Kleinerová.
* V procentu rizika se jednotlivé studie liší. Rozpětí chybovosti je od 3 až do 97 % v závislosti na tom, které aspekty aplikace byly do výzkumu zahrnuty.
