Žít plnohodnotně!

V České republice žije okolo deseti tisíc stomiků - lidí
s dočasným nebo trvalým vyvedením dutého orgánu na povrch těla. Nejčastěji se jedná o umělé vyvedení střev nebo močovodu. Při zavedení stomie dochází ke změnám základních fyziologických funkcí - neovladatelnému vyprazdňování stolice, střevního obsahu nebo moči uměle vytvořenou cestou. Pacientovi to přináší jistá omezení, která mají negativní vliv na kvalitu života. Správný výběr zdravotnických pomůcek pomáhá tyto nepříjemné faktory minimalizovat.

Dovolili jsme si oslovit osobnost, která se jen tak nenechala zlomit životním osudem. Naopak je to člověk velmi aktivní
a v obci stomiků je všeobecně znám a oblíben. Mluvíme
o doc. RNDr. Pavlovi Kremlovi, CSc., předsedovi Slezského klubu stomiků Ostrava a taktéž prvním místopředsedovi Českého ILCO. Doc. Kreml je také aktivním členem profesorského sboru Vysoké školy báňské, Technické univerzity Ostrava, kde vyučuje matematiku.

Pane docente, jak dlouhé je vaše soužití se stomií?

Letos je to již dvacet jedna let, co jsem ke stomii přišel, když mi lékaři v roce 1989 diagnostikovali karcinom rekta.

Jak jste tuto životní situaci vnímal?

Byly to opravdu velmi těžké začátky. Myslel jsem si, že je to jen nějaký otvor do břicha, který se zalepí
a vše se vyřeší. V roce 1989 bylo povědomí o stomii naprosto nulové a taktéž co se týče pomůcek byla situace mizerná. Existoval jen stomický pás (tzv. Jánošíkův pás), do kterého se vkládaly obyčejné sáčky. Dokážete si představit, jaká to byla svízel jak pro mne, tak pro okolí. Naštěstí už před revolucí se k nám za devizy vozily pomůcky z Německa, takže jsem měl velké štěstí, že jsem je mohl využívat. A řekl jsem si, že s těmito pomůckami to půjde.

Jaká v té době byla edukace pacientů?

V podstatě žádná, byla zde velmi malá informovanost. A to jak co se týče péče o stomii, tak ohledně mé diagnózy. S dnešní informovaností se to nedá vůbec srovnat. Lidé se báli zeptat. Dnes je to jiné, vše se dá vyhledat na internetu. Při propouštění do domácí péče mi jen řekli, že další týden nastupuji na onkologii na chemoterapii. To jsem si poprvé uvědomil, že to není žádná legrace. Nicméně to bylo v té době dobře, protože jsem si neuvědomoval důsledky a nezaobíral jsem se tolik sám sebou. Záhy jsem se vrátil k práci a na negativní myšlenky neměl čas.

A co vaše zaměstnání vysokoškolského učitele?

Na fakultě v Ostravě učím od roku 1975 a jsem jí věrný dodnes. Začínal jsem jako učitel ve Valašské Polance, kde jsem byl jen krátce, a po základní vojenské službě jsem nastoupil sem na fakultu do Ostravy. Chemoterapii jsem absolvoval při pracovním procesu a zřejmě to bylo lepší, protože jsem si nepřipouštěl žádné chmury.

Jak vznikl klub stomiků v Ostravě, jehož jste stále předsedou?

Klub vznikl v roce 1991, a to na základě několika impulzů. Po revoluci se k nám začaly pozvolna dovážet stomické pomůcky, ale materiálů bylo velmi málo. A v té době se ke mně dostala brožura jedné anglické sestry, kde bylo popsáno, jak se o stomii starat. Tak jsem ji přeložil. Ve stejném čase se stalo to, že v Městské nemocnici Ostrava-Fifejdy bylo odoperováno najednou šest stomiků. Sestřička, která prošla školením a o nové pacienty pečovala, na mě dostala od mé ženy kontakt. Když jsem se s těmito lidmi potkal, řekli jsme si, že by nebylo vůbec špatné se setkávat, sdílet informace o stomiích, bojovat
s podobným osudem společně a hlavně se vídat při činnostech, které by nás neodrazovaly
a nevyčleňovaly z běžného života.

Co je hlavní náplní klubu?

Tou nejzákladnější náplní je setkávání lidí s podobnými problémy, sdílení zkušeností a psychická podpora. Ta je nejdůležitější, a to hlavně u nových pacientů, kteří se začínají prát se zákeřnou nemocí
a se stomií samotnou. Péče o stomii v začátku není vůbec jednoduchá. Na základě pomoci a výměny zkušeností však již vzniklo mnoho přátelství. Dokonce se navzájem znají i rodinní příslušníci jednotlivých stomiků. Taktéž s námi absolvují mnohé akce. A co je důležité - lidé cítí, že nejsou na svůj problém sami.

Od kterého roku jste předsedou klubu?

Předsedou jsem od roku 1992, a to nepřetržitě. Jsem nejdéle sloužícím předsedou klubu stomiků v České republice. Taktéž bych chtěl říci, že náš klub je druhým nejstarším fungujícím klubem v České republice, po klubu z Brna. Posléze pak začaly kluby vznikat po celé republice.

Ze svého pohledu musím říci, že váš klub je jedním z nejaktivnějších…

Ano, jsme velmi aktivní, a je to o lidech, které máte kolem sebe. Musím říci, že jsem měl velké štěstí na lidi, s kterými spolupracuji, přinášejí nápady a pomáhají je realizovat. Taktéž je mnoho lidí, takové ty pracovité včeličky, kteří jsou ochotni ve svém volnu udělat mnoho práce spojené s konkrétními nápady, jako je nákup materiálů, příprava akcí, jejich organizace a podobně. Bez toho by to vůbec nešlo. Původně jsme se začali scházet na schůzích, kde jsme si vyměňovali zkušenosti, jak pečovat o stomii. Pak jsme postupně začali podnikat různé akce pro lidi.

Máte velmi bohatý kalendář akcí. Můžete nám některé představit?

Začali jsme postupně pořádat výlety, zájezdy, setkání s jinými kluby, návštěvy památek a muzeí, ozdravné pobyty a další akce, které jsou již tradiční a konají se pravidelně ve stejnou dobu v roce. Lidé se na ně velmi těší. Tyto akce rok od roku na základě zkušeností vylepšujeme. Postupně jsme se spojili s kluby z Opavy a Nového Jičína a nyní také z Přerova, a to na základě toho, že každý jednotlivý klub pořádal své akce, které se překrývaly. Bylo tedy škoda, že se jich nemohly účastnit i jiné kluby. Takže jsme se dohodli a stěžejní akce plánujeme společně a nabízíme je i ostatním klubům.

V podstatě se různé akce konají skoro každý týden. Například jednou z významných je ozdravný pobyt. Koná se jednou ročně a letos se uskutečnil v Rožnově pod Radhoštěm. Pořádáme výlety, sportujeme, účastníci mají k dispozici rehabilitační procedury a večer se konají společensko-zábavné večery
s různou tematikou. Všechny ozdravné pobyty jsou ale finančně náročné a chtěl bych touto cestou poděkovat společnosti B. Braun za podporu.

Pane docente, a jak dokážete relaxovat vy sám?

No se mnou je to těžší, protože to moc neumím. Na vysoké škole vykonávám spíše duševní práci
a také práce pro klub stomiků se nese v podobné rovině. Nicméně mne to naplňuje a přináší mi to radost, když mohu někomu pomáhat. Já především odpočívám na chalupě, kde s manželkou stále něco zvelebujeme. Věnujeme se velké zahradě, kde je mnoho práce. A přitom si dostatečně odpočinu.

Jste prvním místopředsedou České ILCO. Co to obnáší?

České ILCO je zastřešující organizace pro stomiky a kluby stomiků, jedná se státními institucemi, pojišťovnami a podobně. Já sám osobně mám na starost ILCO Zpravodaj, který je určen stomikům,
a taktéž jsem webmasterem internetových stránek České ILCO - www.ilco.cz - kde najdete veškeré informace pro stomiky - jak praktické a odborné rady, tak i údaje o konaných akcích.

Co vás v poslední době nejvíce potěšilo?

V červnu jsme uspořádali tradiční „Setkání na hranici“, které se pravidelně koná každý rok. Je to shledání stomiků ze tří států - Slovenska, Polska a Česka. Letos organizace připadla nám. Akce se konala v Ostravě, kde jsme všechny účastníky přivítali v Hornickém muzeu a seznámili je s hornickými tradicemi. Vše se velmi vydařilo, a to i díky společnosti B. Braun, která akci podpořila.