Jak to bylo se společností B. Braun? Kdo stál u zrodu lineárního dávkovače?
Byl to lineární dávkovač neboli Perfusor, který byl jako první uveden na trh společností B. Braun, a měl významně pomoci lékařům a samozřejmě i pacientům, protože zautomatizoval podávání léku. Měl jednu nastavenou konstantní rychlost a tou podával lék pacientovi. Dokážete si představit, jaké by to bylo, kdyby tam musel někdo stát a trvale tlačit na píst stříkačky?
Jaký obor dal k vývoji Perfusorů největší impuls?
Určitě to všechno vycházelo z potřeb intenzivní péče, konkrétně se to týkalo podávání katecholaminů.
Na kterých odděleních se Perfusory používají nejčastěji dnes?
Po šedesáti letech můžeme toto označení trochu posunout - nebavme se o lineárním dávkovači jako takovém, ačkoliv on si to vzhledem ke svému výročí jistě zaslouží, ale o infuzní technice obecně - ta zahrnuje lineární dávkovače, volumetrické pumpy a z toho ještě odčleněné enterální pumpy - a celá tato technika se používá průřezem na všech odděleních nemocnice. Od rychlé dopravy pacienta sanitkou či vrtulníkem na urgentní příjem přes operační sály, anesteziologicko-resuscitační oddělení, jednotky intenzivní péče s různými modifikacemi až po následnou péči. Tato zařízení se dnes dají použít i pro pacienty v domácí péči.
Jaký je rozdíl mezi jejich poslední a předešlou generací?
V průběhu šedesáti let se pumpy neustále vyvíjely, což je nejlépe vidět na poslední řadě našich přístrojů. Předchozí řadu z konce 90. let tvoří jen standardní dávkovač, který se po celou dobu bude chovat stejně jako při zakoupení, kdežto poslední generace z roku 2004, systém Space, ji sice vývojově následuje, ale připadá mi, že rozdíl mezi nimi je tak velký, jako by je oddělovaly dvě a půl až tři generace. Mohl bych to připodobnit k dopravním prostředkům: předchozí generace znamená, že si koupíte auto a to už autem zůstane. Kdežto nyní u auta provedete upgrade a přidáte funkci vznášedla - na silnicích bude stále vypadat jako auto, ale můžete s ním přejet řeku či rybník tak, že se přenesete vznášedlem, a dál zase budete pokračovat po silnici.
Poslední generace Space s uvedením nových softwarů nejenže umí podávat infuzi, ale má i další režimy: např. pacientem řízenou analgezii (PCA) a totální intravenózní anestezii (TIVA). V současné době probíhá také na čtyřech českých klinických pracovištích studie o řízení glykemie - je to novinka, která je naší specialitou.
Tento software můžeme dle přání každoročně zákazníkům přehrát a povýšit jej na novou verzi. Některé tyto upgrady byly zdarma, dnes se již jedná o placenou službu. I ti zákazníci, kteří si koupili přístroje mezi prvními již v roce 2004, mají dnes většinou tu nejnovější verzi softwaru, a nehrozí zde tudíž morální zastarání přístrojů.
Dá se tedy říct, že Space úplně nahradil předchozí generaci?
Dá se říci že ano, přesto i nadále máme v portfoliu i starší generaci přístrojů, která v jistých případech může být dostatečnou variantou z pohledu potřeba / cena / výkon a spolehlivost.
Vaše přístroje mají dnes již řadu bezpečnostních prvků - alarmy, předalarmy, tlaková a vzduchová čidla, kapkové senzory. Snížil se výskyt embolií a riziko nežádoucí infuze? Jak to vnímá ošetřující personál?
Jsou to věci, které ošetřující personál za normálních okolností ani nepozná, neboť fungují automaticky. Například když na konci infuze vyjímáte infuzní set z volumetrické pumpy, set bude automaticky uzavřen. Pokud byste zapomněla zavřít svorku nahoře na setu, hadička je automaticky zaskřípnutá, takže nemůže dojít k samovolnému podání infuze. U lineárních dávkovačů je to uděláno tak, že píst stříkačky je automaticky držen od okamžiku vložení stříkačky do dávkovače až do jejího vyjmutí a nemůže dojít k jeho posunu. Tím vyloučíme samovolnou infuzi např. při nasátí léčiva podtlakem.
Zaujalo mne, že Space může s pacientem absolvovat i vyšetření magnetickou rezonancí. Je to díky dokovací stanici?
Ano, speciální dokovací stanice stíní infuzní přístroje oproti magnetickému poli. Běžné přístroje z oddělení lze v počtu až čtyř dávkovačů či pump napojit do této speciální dokovací stanice a mohou se použít na pracovišti magnetické rezonance. Má to tu výhodu, že jednak magnetické pole neovlivní chod těchto přístrojů, a ty neovlivní kvalitu zobrazení - nedochází k falešně pozitivním či falešně negativním výsledkům. Součástí magnetické rezonance je speciální senzor, jehož funkci bych vám připodobnil k parkovacímu senzoru v autě. Přibližujete se s dokovací stanicí k prstenci přístroje (gentry), kde je v ose největší magnetické pole. Přístroj si měří jeho intenzitu a v okamžiku, kdy dosáhne maximálně povolených hodnot, alarm zahlásí, že dále již nemůžete, aby se přístroje navzájem neovlivnily.
Má přístroj Space nějakou konkurenci?
Pokud firma, která stála u zrodu nějakého průlomového produktu, dále úspěšně pokračuje v jeho vývoji, stojí obvykle v čele. Vezmeme-li v úvahu, jaké funkce přístroj umožňuje, Space konkurenci nemá. Když jsme vystavovali přístroje např. na Pragomedice, zažil jsem příhodu s delegací Číňanů, které zajímalo, co všechno Space umí, a že ho prý také začnou vyrábět. Sice věřím, že dokážou zkopírovat téměř cokoliv, pokud se však budeme dívat jen na cenu bez ohledu na kvalitu, můžeme se časem vrátit do jeskyně a svítit loučemi…
Přístroje dnes můžete monitorovat, můžete je použít na magnetické rezonanci, můžete do nich nahrát software pro pacientem řízenou analgezii, totální intravenózní anestezii a knihovnu léčiv. To jinde nenajdete.
Co je to knihovna léčiv?
Tato aplikace zdaleka neobsahuje jen seznam léků, nahrává se tam dalších patnáct až dvacet informací o každém léčivu - jakou rychlostí lék poběží, v jakých jednotkách, dávkách (je zde možnost nastavení bolusů třeba u antibiotik) a jakou má konkrétní lék prioritu. Praktické využití se projeví, např. když lékař píše nečitelně do dekurzu a sestra nastaví infuzi podle špatných čísel. Přístroj jí pak na základě limitů hlásí, že to není v pořádku. Existují tři skupiny priority alarmů. Přístroj s léky zařazenými do vysoké priority, např. katecholaminy, alarmuje každých 8 sekund, u střední priority je to 15 sekund a u nízké priority každých 20 sekund. Pokud se tedy spustí alarmy na dvou přístrojích zároveň, sestra na první poslech pozná, ke kterému přístroji má jít jako k prvnímu.
Nedávno mi jeden lékař říkal, že v Japonsku dávkuje personál infuze na dálku, např. z jídelny, když se přes mininotebook naloguje na pacienta. Je něco podobného výhledově možné i u nás?
Měnit dávkování lze, ale přístroj se pouze rozbliká a dá najevo, že potřebuje potvrdit změnu. S nadsázkou sestřičkám vždy říkám, že nakonec budou s iPodem na Bahamách, odkud budou nastavovat infuze. Ale vždy se musí obětovat jedna sestřička, která zůstane na oddělení a bude do přístrojů vkládat stříkačky, infuzní sety a potvrzovat to, co ony tam na dálku navolí. Další velkou výhodou je, že systém může zaznamenávat vše, co se během podání infuze stalo. Otázkou jen zůstává, kdy i zdravotní pojišťovny budou vyžadovat monitoring infuzní léčby se záznamem pro určitá pracoviště (anesteziologicko-resuscitační oddělení, metabolické jednotky, popáleninové jednotky intenzivní péče, kde je náročná infuzní terapie), tak jako to nyní vyžadují u monitorů vitálních funkcí.
