Český anesteziolog je vyhledávanou komoditou

Ve 42 letech se stal profesorem, zasloužil se o vznik největšího evropského simulačního centra, jako zakladatel portálu akutne.cz patří k nejvýznamnějším pedagogům ve svém oboru. S přednostou Kliniky dětské anesteziologie a resuscitace Petrem Štouračem jsme mluvili mimo jiné o tom, proč se při stavbě SIMU cítil jako James Bond, do jaké míry končily děti s covidem-19 na ARO, jaká je budoucnost anesteziologie, a také o tom, proč je český anesteziolog vyhledávanou komoditou.

Naposledy vás Braunoviny zpovídaly před třemi lety. Co se od té doby ve vašem profesním životě odehrálo? 

Bylo toho opravdu moc. Když to shrnu do jedné věty, byl to covid-19, moje profesura a dokončení Simulačního centra Lékařské fakulty Masarykovy univerzity (SIMU), které mám tu čest vést. 

SIMU v roce 2019, to byly jen cihly a beton. Dnes je to sedmipatrová budova s heliportem, kterou nám závidí celá Evropa. Jak složité bylo dostat se až sem? 

Šestiletá cesta k cíli byla jako obvykle svízelná. Když ale máte skvělý tým, může to skončit i happy endem a nejen palcovými titulky v novinách. S příchodem covidu-19 jsme se báli, abychom vůbec dostavěli. V dnešním globalizovaném světě se spousta součástek dováží z mnoha destinací. Před covidem banalita, v době covidu se však z toho stal úkol hodný agenta 007. Nám se nakonec povedlo otevřít v září 2020 podle plánu. Na to jsme hrdí. 

Co všechno umíte nasimulovat? 

Podařilo se nám implementovat veškeré simulační modality, které jsou známy, takže umíme nasimulovat prakticky cokoliv. Od jednoduchých simulací, třeba kanylace žilního řečiště, až po velké simulace hromadného neštěstí. Využíváme také pomoc reálných herců brněnských divadel. Také jsme dostali hodně cen, včetně architektonických. Já osobně cenu Wernera von Siemense za vysokoškolského pedagoga roku. Považuji to však především za ocenění celého týmu okolo SIMU. 

Kde je původ myšlenky simulačního centra? 

Ukazuje se, že všechny geniální objevy minulého a předminulého století nebyly nikdy myšlenkou jednoho člověka, ale více lidí. Největší impuls do projektu vnesl tehdejší děkan lékařské fakulty profesor Jiří Mayer. Já jsem přispěl představou, co všechno má být uvnitř, a sestavil tým okolo centra.

Kde jste se inspirovali? 

Objeli jsme s kolegy hodně simulačních center. Stále jsem si doplňoval mozaiku. Ať už to bylo úplně poprvé v Basileji nebo v Dubaji, ve Stockholmu či v Londýně. Nejintenzivnější spolupráce i inspirace pro tzv. měkké výukové aktivity pak pochází z Mnichova a Lince. 

A v čem je české centrum unikátní? 

Je v Evropě největší. Unikátní je také právě implementace všech simulačních modalit do kurikula. Jedinečné je také například zubařské patro, kde je sedmdesát celohlavových simulátorů s vysokou mírou věrnosti pro výuku zubařů. Trénovat se dá na figurínách všech věkových kategorií. A tak bych mohl pokračovat. 

Motto SIMU zní, že je hřích se z chyb nepoučit. Dotklo se vás někdy toto heslo v profesním životě? 

Já myslím, že kdo se nepoučil z chyb, buď nedělal medicínu, nebo ji už nedělá a je v jiném typu zařízení, rozumějte ve výkonu trestu (smích). Poučit se z chyb je naprostá nezbytnost. Samozřejmě je pak důležité, aby na ty chyby, ze kterých se poučíme, nedoplácel pacient. A k tomu simulované prostředí velmi dobře slouží. 

Poučit se z chyb je naprostá nezbytnost.

Jak moc ovlivnil covid-19 váš obor? 

Naprosto zásadně. Přesun elektivní operativy, a naopak větší zastoupení kriticky nemocných pacientů vyžadujících podporu některých orgánových funkcí byl dominující v mnoha ohledech. Zdůraznila se sice potřeba intenzivistů a anesteziologů, ale na druhou stranu bohužel nebyl prostor pro rutinní práci. 

A co se týče dětských pacientů? 

Během covidu-19 jsme jasně viděli snížení množství tradičních diagnóz, které jsme na dětském ARO do té doby mívali. Ať už se jedná o sezonní pneumonie nebo těžké úrazy. Na druhou stranu, nedá se říci, že by je vytlačili pacienti s covidem-19. To v dětské populaci vidět nebylo. Stejně tak se ale nedá říci, že by se covid-19 dětí netýkal. V některých fázích epidemie tvořili dětští covid pozitivní pacienti dominující diagnózu. Ať už na dětských infekčních klinikách nebo i na dětském ARO.

Říká se, že anesteziolog je při operaci jako vzduch. Když jde všechno jako po másle, ani ho ostatní lékaři nevnímají. Pokud se ale něco pokazí, je první, po kom se začnou shánět. Souhlasíte?

Anesteziolog je naprosto nezbytný. A to nejen teď ve 21. století, ale i v dobách dřívějších. Je naprosto nedílnou součástí perioperačního procesu. Pokud jde vše dobře, je v pozadí, není dominující, neindikuje operaci. Ale přesně jak říkáte, v momentě, kdy se něco kazí, je spolupráce všech na sále naprosto nezbytná a klíčová.

Jaké postavení mají podle vás čeští anesteziologové v zahraničí?

Čeští anesteziologové jsou vyhledávanou „komoditou“. Jsou profesionálové, mají za sebou kvalitní výcvik a vzdělání. Mnoho rakouských a německých nemocnic by se bez českých anesteziologů neobešlo. Velké zastoupení máme třeba v Británii nebo v Irsku. Ostatně o našem významu svědčí i to, že se u nás už dvakrát konal světový anesteziologický kongres.

Lékař i profesor na klinice musí podle vás stát na třech nohách. Které to jsou?

Klinická praxe, vzdělávání a výzkum. Učit se je velice naplňující. A nejvíc naplňující je, pokud se daří posunout lidi, kteří jsou okolo vás. V pregraduální fázi se zaměřujeme se na to, abychom je nadchli pro náš obor. A v té postgraduální se je snažíme posouvat kvalifikačně. To znamená, aby se atestovali, aby případně realizovali svůj výzkum v rámci Ph.D.

Právě v rámci SIMU máte nyní nový postgraduální studijní program „Simulace v medicíně“. Kolik lidí v rámci něho studuje a v čem spočívá?

Program odstartuje letos v září. Akreditaci se nám podařilo získat v bleskovém čase již loni v listopadu. Počítáme také se zájmem zahraničních studentů, proto bude program uskutečňován i v anglickém jazyce. Zájemců o studium je aktuálně více než patnáct a rekrutují se i ze zahraničí.

V čem bude tento doktorský program výjimečný?

Pokud vím, podobně studium zaměřené na vzdělávání v oblasti simulací v medicíně přímo na lékařské fakultě není akreditováno nikde jinde na světě. Studium bude vhodné také pro absolventy jiných než zdravotnických profesí, například pro učitele, biomedicínské inženýry, odborníky na IT a další.

Simulační centrum Lékařské fakulty Masarykovy univerzity:

• Největší simulační centrum v Evropě 
• Osm tisíc metrů čtverečních podlahové plochy
• Dvě podzemní a pět nadzemních pater, heliport
• Operační sály, porodní sál, jednotky intenzivní péče, standardní pokoje
• Přes tisíc simulátorů: vybaveno reálnou zdravotnickou technikou, simulátory, výukovými modely i trenažery
• Více než 200 studentských lektorů
• SIMU již prošlo více než 4 tisíce unikátních studentů
• Studenti si mohou vyzkoušet péči o pacienta v každém věku

Posouvat vaše kolegy z oboru ve vzdělání se vám, zdá se, daří…

Věřím, že ano. Řekl bych, že v tomto jsme na špici. Dokazuje to třeba fakt, že máme na klinice dva nejmladší docenty v našem oboru v zemi. A tím se dostáváme ke třetí noze, kterou je výzkum. Pokud uděláte sebelepší práci nebo výzkum, ale neví se o něm ve světě, je to špatně.

Jste fanoušek IT. Jak se díváte na kybernetickou bezpečnost?

Strach z kyberútoků nesmí být panický. Pokud z něčeho máte strach, je třeba to preventovat. Základem není všechno otevřít internetu, ani naopak všechno odpojit od jakékoliv počítačové sítě, ale hledat vyvážený kompromis. Sítě pro zdravotnická zařízení a zdravotnické přístroje jsou chráněny velmi dobře.

Co si myslíte o pumpách Space?

Pumpy Space jsou top špička. Ostatně patří do portfolia jak mé kliniky, tak simulačního centra.

Kam směřuje současná dětská anestezie a intenzivní medicína? Můžete si zahrát na futurologa a říct nám, kam se posune váš obor za deset let?

To je opravdu věštění z křišťálové koule. Jednoznačně k maximalizaci bezpečnosti. K tomu nám dopomáhají trendy, jako je individualizovaná medicína. To například může znamenat hledání maximálně účinné léčby u konkrétního pacienta pomocí informací v jeho genetickém profilu. A pak také prevence na všech úrovních. Nejlepší kritický stav je totiž ten, k němuž vůbec nedojde. Kde budeme za třicet nebo padesát let, opravdu nevím. Jediné, v co doufám a věřím, je, že význam anesteziologie bude pořád nebagatelní.

Máte mnoho povinností. Jak se snoubí vaše vytížení s dětmi a rodinou?

Rodina je takový tým. Když máte skvělou ženu, dá se všechno zvládat daleko lépe. U lékařů platí to samé. Tím, že jsme oba lékaři, je porozumění v této oblasti větší.

A co děti, myslíte, že vás budou jednou následovat?

Naše malá Elenka miluje simulační centrum a pořád tam chce být. Syn se zase přirozeně zajímá o oblast kriticky nemocných dětí. Když se nás jednou rozhodnou následovat, budou mít naši podporu. A když se rozhodnou jakkoliv jinak, budou ji mít taky. Hlavně ať jsou šťastní.