Vaše babička byla lékařka, chtěla jste i vy být odmalička lékařkou, nebo vás lákalo něco úplně jiného?
Jako hodně malému dítěti se mi chvíli líbila představa být vojákem, pak byl ve i hře kominík. Ale už na základní škole jsem si hrála na lékaře, mladšímu bratrovi jsem vyráběla z plastelíny různé orgány a potom „jako“ operovala. No a taky jsem léčila žížaly a hlemýždě.
Prozradila jste mi, že jste jednu dobu létala vrtulníkem se záchrankou. Musel to být adrenalin. Jaké to bylo?
Akční adrenalinový sport to byl, finálně kombinace profesního uspokojení a atraktivního dopravního prostředku, což vrtulník bezpochyby je. Skvělý kolektiv a příjemní lidé. Hlavně každý věděl, kde má své místo a co má dělat, maximální kooperace, skoro by se dalo říct, že ještě nevyřčené bylo splněno. Na zbytečné diskuse nebyl čas.
Chybí vám to?
Možná bych si ještě dala říct. Ale faktem je, že mi schází čas…
Nepřipadala jste si někdy jako neohrožená lékařka z nějakého seriálu či filmu?
Tak to vůbec! Ale když už jsme u filmu, velkou inspirací mi byla tři díla české kinematografie – Nemocnice na kraji města, Sanitka a film režiséra Karla Kachyni Sestřičky se skvělou Jiřinou Jiráskovou.
Kromě toho, že jste anestezioložka, máte i atestaci z urgentní medicíny. Nabízí se tedy otázka, proč nakonec zvítězila anesteziologie a intenzivní medicína?
Ta byla vždycky první. Vzhledem k tomu, že jsem kromě ZZS pracovala také na urgentním příjmu, přišlo mi logické doplnit si i toto vzdělání. Myslím si, že primární kontakt s pacientem, diferenciální diagnostika a iniciální terapie elegantně přecházejí v intenzivní péči anebo anesteziologii. Bylo docela fajn provázet pacienta od urgentního příjmu až na intenzivní lůžko ARO. Procházela jsem s pacientem celou komplexní navazující péčí, a hlavně jsem přesně znala celý příběh, anamnézu. Intenzivní péče je krásná, dynamická, plná různých možností diagnostických a terapeutických, je v ní akce a reakce v podobě odpovědi pacienta na vaše úsilí. Samozřejmě ne vše je provázeno i při maximální snaze úspěchem, bohužel, to jsou ty smutné momenty. Je pak třeba si uvědomit, že nejsme všemocní, že vlastně život začíná narozením a končí smrtí, a smířit se s tím. V pohádkách funguje osud, štěstí a kouzla, ale obor kouzelnictví v medicíně neexistuje, někdy přemýšlím, jestli bohužel nebo naštěstí.
Aby toho nebylo málo, věnujte se i simulačním kurzům. Jak jste se k nim dostala?
V roce 2013 byl pro Lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci zakoupen první pacientský simulátor Sim-Men3G. Prošli jsme základním kurzem toho, jak touto formou učit studenty, a to pod vedením dr. Marcuse Ralla. To jsem se také poprvé setkala s primářem Michaelem Sternem z KARIM Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, kterého považuji za guru simulační medicíny. Podařilo se mu dát dohromady skupinu lidí, které tato forma výuky baví, a díky jeho snaze byla založena i odborná společnost simulační medicíny. Na spoustě těchto aktivit spolupracujeme, absolvovala jsem pod jeho vedením také kurz pro školitele – Train the trainers pořádaný Aesculap Academií. Pedagogické vedení je dost rozdílné od obvyklé standardní formy, na kterou jsme zvyklí. S využitím bezpečné „semi-reality“ lze v reálném čase dynamicky modelovat cvičnou situaci podle aktuální reakce frekventantů. Cílem je komplexní nácvik technických a netechnických dovedností a komunikace.
Když se vrátíme zpátky k anesteziologii, zaznamenala jste nějaký významný posun ve vývoji v oboru?
Zaznamenávám neustálý progresivní vývoj. Od první éterové anestezie v roce 1846 jsme pokročili o hodně dál. A tu použil jako první muž, zubní lékař William Morton.
Je podle vás anestezie bezpečná?
Přiměřeně typu anestezie a operačnímu výkonu, také je velmi podstatný celkový stav a kondice pacienta, v poslední době často zmiňována křehkost – frailty. Mimochodem, nejsem si jistá, jestli lze o čemkoliv v životě prohlásit, že je to bezpečné.
Jaká jsou rizika?
Rizika související přímo s anestezií jsou determinována typem anestezie (celková, regionální, kombinovaná), invazivitou při zajišťování pacienta (dýchací cesty, invazivní vstupy) a použitými farmaky. Když budu velice stručná, pak můžu shrnout, že máme rizika od minimálních (např. bolest v krku po zavedené endotracheální kanyle) až po život ohrožující (např. anafylaktická reakce). Všichni pacienti jsou srozumitelně poučeni o rizicích a podepisují informovaný souhlas s podáním anestezie. Jinak samotná míra rizika anestezie s ohledem na komorbidity pacienta je vyjádřena klasifikací podle ASA (American Society of Anesthesiologists) v rozsahu ASA 1 až ASA 5. ASA 1 je zdravý pacient bez přidružených onemocnění, ASA 5 pak těžce polymorbidní pacient s infaustní prognózou bez ohledu na operační výkon.
Můžeme vyčíslit mortalitu u pacientů při celkové anestezii u nás?
Teď jste mě zaskočila, přesná data neznám, ale lze stanovit rizikovost operačního výkonu a k tomu zohlednit komorbidity pacienta, aktuální klinický stav a druh operačního výkonu. Podstatné také je, zda je výkon elektivní, odkladný, nebo bezodkladný v případě ohrožení vitálních funkcí… Takže plánovaný operační výkon u dobře připraveného pacienta je zatížen mnohem menším rizikem než neodkladný výkon u nestabilního pacienta se závažnými komorbiditami. Celková perioperační mortalita se pohybuje kolem 1 %. Vysoce rizikový pacient a vysoce rizikový výkon mají perioperační mortalitu asi 20 % a vysoce rizikový pacient, akutní výkon kolem 80 %. Samotné riziko komplikací souvisejících přímo s anestezií je malé, přibližně pod 0,02 %. Nejspíš jsem vás úplně neuspokojila, lidé mají obvykle rádi přesná čísla…
Ve Fakultní nemocnici Olomouc používáte ke své práci různé moderní přístroje. Mezi ně patří téměř rok i OMNI neboli přístroj na akutní dialýzu. Mohla byste popsat, jak funguje?
Klinika disponuje několika různými přístroji pro mimotělní kontinuální eliminační metody k náhradě funkce ledvin – Continuous Renal Replacement Therapy (CRRT) – u kriticky nemocných. Základními fyzikálními principy jsou konvekce, difuze a adsorpce. Používáme v podstatě dvě modality nastavení – kontinuální veno-venózní hemodialýza (CVVHD) a kontinuální veno-venózní hemodiafiltrace (CVVHDF). Technicky je krev z pacienta přečerpávána krevní pumpou přes semipermeabilní membránu hemofiltru, v opačném směru proudí dialyzační roztok, čímž je optimalizován difuzní gradient, a tím i výsledná clearance. Purifikovaná krev je pak vrácena zpět do krevního oběhu pacienta. Takto na základě difuze funguje modalita CVVHD. CVVHDF modalita kombinuje difuzi a konvekci, přičemž je kromě dialyzačního roztoku aplikován před anebo za filtr substituční roztok. Podle předpisu terapie jsou takto odstraňovány z krve dusíkaté látky jako metabolický odpad, elektrolyty, cytokiny…
U pacientů s jakými diagnózami tento přístroj používáte? Obecnými indikacemi k zahájení CRRT u kriticky nemocných jsou akutní selhání ledvin s poruchou vnitřního prostředí nezvladatelná konzervativním postupem, akutní kardiální selhání spojená se závažnou hyperhydratací nereagující na konzervativní terapii, intoxikace látkou eliminovatelnou hemofiltrací nebo hemodialýzou. U kriticky nemocných pacientů se akutní selhání ledvin často rozvine v rámci takzvaného syndromu multiorgánové dysfunkce v důsledku hypoperfuze orgánů a tkání, etiologie je multifaktoriální, například šok, sepse, závažné krvácení, trauma, ARDS, akutní pankreatitida, rhabdomyolýza, intoxikace etylenglykolem, metylalkoholem…
Bylo pro vás snadné nebo těžké se s přístrojem naučit správně zacházet?
Vzhledem k různorodosti dialyzační techniky na našem oddělení jsme na zavádění nových přístrojů adaptováni a samozřejmě jsme všichni absolvovali vstupní školení. Obsluha přístroje je snadná, a zejména střední zdravotnický personál oceňuje jednoduchost zacházení.
Jaký je váš přístup k jednotlivým modalitám CRRT a CVVH, CVVHD, CVVHDS (standard therapies)?
Nejčastěji používáme nastavení CVVHD nebo CVVHDF. Pokud pacient splňuje indikační kritéria, pak zahajujeme CRRT ideálně co nejdříve. Většina našich pacientů je oběhově nestabilní, a proto tolerují lépe kontinuální eliminační metody. Kromě toho má ve svém důsledku hemodynamická stabilita během dialýzy protektivní efekt na reziduální renální funkce. Takže je důležitá správná indikace a správný čas. To si také myslím o veškerých terapeutických postupech.
Využíváte častěji metodu citrátové nebo heparinové antikoagulace?
Jednoznačně regionální citrátovou antikoagulaci.
Jedním z ukazatelů pro kvalitní ošetření na kontinuální dialýze je dialyzační dávka. Předepisujete a sledujete u svých pacientů dialyzační dávku, nebo se řídíte pouze výsledky odběrů krve?
Snažíme se dodržovat doporučenou dávku, ale určitě ne vždy se to daří. Jedním z důvodů může být například změna dávky dialyzátu při korekci metabolických dysbalancí.
Jakým způsobem si ověřujete, že je vaše předepsaná dialyzační dávka skutečně dodaná?
Data můžeme získat přímo z dialyzačního přístroje. Nicméně směrodatné je dosažení stanovených terapeutických cílů a klinický stav pacienta.
Používáte na vašem pracovišti EKG navigaci při zavádění katétru (takzvaný solný můstek) pro zjištění správné polohy konce katétru, která může být zásadní pro správné fungování katétru?
Spíš nepoužíváme.
Jak jinak zjišťujete jeho správné umístění?
Invazivní vstupy do cévního řečiště zajišťujeme prioritně pod UZ navigací/ kontrolou.
Když se ohlédnu za vším, o čem jsme si povídaly, musím říci, že jste neuvěřitelně aktivní žena. Nelze tedy nezmínit i váš volný čas. Prozradila jste mi, že tancujete společenské tance. Jak jste se k tomuto koníčku dostala?
Hodně dávno na medicíně jsme se skupinou spolužáků vytvořili asi pět párů a domluvili si lekce společenského tance. Potom jsem tančívala ve Španělsku, kde mám přátele mezi místními. Úžasný zážitek, protančili jsme noci v klubech až do rána, tančila se hlavně salsa, bachata, merengue.
Tancujete latinu, nebo standard?
Obojí. V kurzu Hobby dance, který navštěvuji, jsme poměrně konstantní skupina a je kladen důraz na techniku. Ale profesionálně se tím nebavím, to bych musela trénovat mnohem víc a taky začít o hodně dříve. Jako s jakýmkoliv jiným sportem. Z latiny mám asi nejradši sambu a rumbu. Ve standardu vítězí slowfox a tango. Každopádně tančím pro radost. Je to elegantní sport a příjemná aktivní relaxace.
Bylo těžké sehnat tanečního partnera?
Partner je obecně problém, ale měla jsem štěstí, ne každý si zrovna takto představuje trávení volného času. Mimo to je tanec fyzicky docela náročný.
Působíte na mne strašně pozitivně, řekl vám to už někdo někdy?
Právě teď vy.
Kde tuto pozitivní energii berete, co vás nabíjí?
Teď jsem si představila nabíječku do sítě k telefonu v režimu quick charge… To bych občas potřebovala. Ale vážně. Nabíjí mě rodina, přátelé, moje dvanáctiletá dcera, tanec. A agamy. Dcera dostala páreček agam vousatých pod stromeček, teď už je chováme druhý rok a celkem se jim daří, neočekávaně se množí víc, než jsme vůbec předpokládali. Jsou to nádherní ještěři, přátelští, teď miláčci celé rodiny. Pokud bych měla ještě někdy něco studovat, pak nejspíš veterinární medicínu.
To byla poslední otázka, takže děkuji za příjemný rozhovor.
